Chronicky vyčerpaní lidé pociťují řadu obtíží: cítí se celkově špatně, jak psychicky, tak i fyzicky. V práci přestávají stíhat, dělají chyby. Často nemají chuť do práce ani do života. Nejohroženější jsou zejména zdravotníci, idealisté a lidé pracujícími s lidmi.
Vyhoření (burnout syndrom) je výsledkem dlouhodobohého stresu a vyčerpání. Dostavuje se pozvolna, plíživě a je důsledkem i několik let trvajícího období, kdy jsme vydávali více energie, než jsme byli schopni obnovovat a ignorovali jsme varovné signály svého těla.
Kdo je nejvíce ohrožen
Mezi nejvíce ohrožené patří lidé pracující s lidmi, zejména pečující a to jak v zaměstnání, tak lidé pečující dlouhodobě o nemocného blízkého. Syndrom vyhoření nevzniká pouhým přepracováním. Ohroženi jste zejména, pokud:
- Jste pod dlouhodobým stresem
- Máte vysoké nároky. Práce neumíte delegovat, nebo práci raději uděláte sami, protože si myslíte, že kolegové by ji neudělali dostatečně dobře
- Neumíte říct "Ne!"
- Máte na starosti příliš mnoho úkolů, dáváte si příliš mnoho cílů, po příliš dlouhou dobu
- Dlouho jste poskytovali někomu emocionální podporu a sami jste si o ni neuměli říct
"Skutečně, on byl nepostradatelný! Všude, kde se něco dělo pro blaho obce, byl činný, byl tady.
Slavnosti a bály, dostihy i udílení cen, hostiny i zkouška hasičské stříkačky
Bez něho to prostě nešlo. Bez něho se nic neudálo, ani chvíli neměl volno.
Ani včera, když ho pohřbívali, u toho nemohl chybět." (Wilhelm Busch)
Jak moc je problém závažný a rozsáhlý, ilustruje výzkum České lékařské komory realizovaný v roce 2013 ve spolupráci s PK 1.LF UK a VFN Praha. Do výzkumu byly zahrnuty odpovědi pětiny (7428) českých lékařů a výsledky byly katastrofální. Přes 80% se cítí ohroženo syndromem vyhoření a více než třetina českých lékařů ve fázi vyhoření už skutečně je. Každý šestý lékař trpí depresí v míře, která již vyžaduje léčbu. (Ptáček & Raboch, 2013).
Projevy syndromu vyhoření
- Psychické: Strach, úzkost, nervozita, bezmoc, beznaděj, vnitřní neklid, napětí, obtíže se spánkem...
- Fyzické: únava, slabost, vyčerpání, bolesti hlavy...
- Emoční: neschopnost vcítit se, cynismus, jako by nic nemělo smysl...
- Na rovni myšlení: Nervozita, neschopnost koncentrovat se, rozhodování a řešení životních situací činí obtíže...
Fáze syndromu vyhoření
- Na začátku jste měli vysoké ideály a nadšení. Svou práci jste milovali a brali jste ji jako poslání.
- Po nějakém čase ale zjišťujete, že z různých důvodů není možné ideály uskutečnit. Práce se zdá být nekonečná a nevidíte výsledky. Přichází stagnace.
- Vaše pracoviště se pro Vás stává zklamáním, zákazníci, klienti, či pacienti Vás začínají postupně popouzet. Začínáte na ně pohlížet negativně, stejně tak na kolegy. Dostavuje se apatie a nepřátelství. Zákazníky, klienty či pacienty vnímáte jako potížisty a jejich požadavky Vás obtěžují a rozlaďují.
- Začínáte se vyjadřovat negativně a vulgárně o kolezích. Vyhýbáte se jakýmkoliv aktivitám a odbornému kontaktu. Nastupuje syndrom vyhoření.
- Již jste zcela vyčerpáni a ztratili jste smysl v práci i v životě. Pociťujete odcizení a cynismus.
