Mgr. Jan Ille – psycholog a hypnoterapeut v Brně

První konzultace nemá jeden pevný scénář. Záleží na tom, s čím přicházíte a co od setkání potřebujete.

Někdo si chce nejprve ujasnit, co se mu děje, zorientovat se v souvislostech a probrat možnosti další práce. Jiný klient má problém jasně pojmenovaný a chce začít pracovat konkrétně už během prvního setkání.

Obě možnosti jsou v pořádku.

Na začátku společně zmapujeme vaši situaci, obtíže nebo přání, se kterým přicházíte. Budeme se bavit o tom, kdy se problém objevuje, co ho zhoršuje, co jste už zkoušeli a jakou změnu byste od spolupráce potřebovali.

Pokud dává smysl začít rovnou prakticky, můžeme se do práce pustit už na první schůzce. Pokud je potřeba nejprve porozumět širším souvislostem, využijeme setkání spíše jako konzultaci a zmapování dalšího postupu.

Ne. Hypnóza je jedna z možností, nikoli povinnost.

Někteří klienti přicházejí přímo se zájmem o hypnoterapeutickou práci. Jiní chtějí nejprve mluvit, zorientovat se v situaci nebo zjistit, zda je pro ně tento způsob práce vhodný.

V praxi často kombinuji rozhovor, psychologické mapování obtíží a hypnoterapeutické postupy. Někdy je největší posun spojený s tím, že člověk poprvé uvidí svůj problém v souvislostech. Jindy je důležité pracovat přímo s tělem, emocemi, představivostí nebo automatickou reakcí, která se spouští mimo vůli.

Postup volíme společně podle toho, co je pro vaši situaci užitečné, bezpečné a zvládnutelné.

Hypnoterapie u mě neznamená, že „usnete“ a terapeut vám něco vsugeruje. Takto nepracuji.

Většinou jde o klidný, soustředěný a spolupracující proces. Po celou dobu vnímáte, co se děje, můžete komunikovat a průběh si obvykle pamatujete.

Hluboký trans není podmínkou dobré hypnoterapeutické práce. U mnoha témat pracujeme spíše s pozorností, představivostí, tělesným prožíváním, emocemi a vnitřními reakcemi.

Klinickou hypnózu používám jako součást psychologické práce. To znamená, že nejde jen o techniku, ale o práci s tím, jak se problém skutečně projevuje — v těle, emocích, myšlenkách, představách, vztazích nebo automatických reakcích.

Obavy z hypnózy jsou běžné. Mnoho lidí si ji spojuje s televizní show, ztrátou kontroly nebo představou, že jim bude něco vnucováno.

Takto klinickou hypnózu nepoužívám.

Klient zůstává součástí procesu. Může vnímat, co se děje, může mluvit, reagovat a průběžně zůstáváme v kontaktu. Důležité je bezpečí, spolupráce a respekt k vašim hranicím.

Pokud by pro vás v danou chvíli hypnóza nebyla vhodná nebo byste ji nechtěli využít, můžeme pracovat jiným způsobem – prostřednictvím rozhovoru, relaxace nebo kognitivního reprocesování.

Nemusíte si připravovat nic zvláštního.

Užitečné je jen promyslet si, s čím přicházíte a co by pro vás byla důležitá změna. Někdy lidé přicházejí s jasnou zakázkou, například s panickými atakami, fobií, stresem, tělesnou reakcí nebo konkrétní vztahovou situací. Jindy vědí jen to, že se opakovaně necítí dobře a potřebují se v tom nejprve zorientovat.

Obojí je v pořádku.

Důležitá je ochota spolupracovat a být k sobě přiměřeně otevřený. I když pracujeme s hypnózou, změna se neděje „mimo vás“. Stále jste to vy, kdo na sobě pracuje.

Délka spolupráce je individuální.

U některých konkrétních obtíží může stačit několik setkání. U komplexnějších témat bývá užitečná delší spolupráce, zejména pokud problém souvisí s dlouhodobým stresem, vztahy, minulými zkušenostmi, traumatem nebo opakujícími se vzorci prožívání.

Na první schůzce si obvykle uděláme základní představu o tom, co by dávalo smysl. Neurčuji klientům pevný harmonogram ani povinný počet sezení. Doporučení nabízím podle situace, ale tempo a rozsah práce domlouváme společně.

Ano. Obsah konzultací považuji za důvěrný.

V průběhu spolupráce si vedu pouze stručné pracovní poznámky, které slouží k návaznosti a efektivitě práce. Po skončení spolupráce jsou poznámky skartovány.

Kancelář se nachází ve veřejně přístupné administrativní budově, kde působí více běžných služeb. Nikdo se vás neptá, kam jdete ani proč přicházíte. Mezi schůzkami se snažím nechávat prodlevu, aby se klienti navzájem nepotkávali.

Ne vždy tak, jak si lidé představují.

Hypnotický nebo transový stav nemusí vypadat dramaticky. Mnoho lidí si po sezení řekne, že podobné stavy vlastně znají: když se začtou, nechají se vtáhnout do filmu, zahledí se do prázdna, jedou známou cestou autem a po chvíli si uvědomí, že část cesty proběhla „jako nic“.

V hypnoterapeutické práci nejde o to vytvořit zvláštní zážitek. Důležitější je, zda se podaří pracovat s tím, co je pro vás podstatné — s reakcí těla, emocemi, představami, vnitřním napětím, vzpomínkou, spouštěčem nebo novým způsobem prožívání určité situace.

Po první schůzce byste měli lépe rozumět tomu, co se děje, jaké jsou možné souvislosti a jakým směrem by mohla spolupráce pokračovat.

Někdy si klient odnese hlavně větší přehled a pocit, že jeho obtíže začínají dávat smysl. Jindy už první setkání přinese konkrétní zkušenost s tím, že se dá s problémem pracovat jinak než jen přemýšlením nebo snahou „vydržet to“.

První schůzka tedy může být mapovací, konzultační i praktická. Záleží na vaší situaci, připravenosti a domluvě.