Můj přístup k hypnoterapii
Hypnóza není sama o sobě řešení. Rozhoduje, kdo s ní pracuje.
Hypnózu nepoužívám jako izolovaný trik ani univerzální nástroj na rychlé potlačení příznaku. V mé práci je součástí psychologické práce s konkrétním člověkem, jeho obtížemi, tělem, emocemi, představivostí a životními souvislostmi.
Metoda a odbornost
Samotná technika nestačí
Znám člověka, který si koupil velmi kvalitní fotoaparát, drahé objektivy, stativ, světla a další studiové vybavení. Počítal s tím, že teď bude automaticky dělat výborné fotografie. Výsledek byl ale opačný. Snímky byly technicky špatné, kompozičně nepovedené a nepoužitelné. Byl z toho upřímně rozhořčený a chtěl vybavení reklamovat. Nechápal, jak je možné, že „kvalitní“ fotoaparát dělá tak „nekvalitní“ fotky.
Na první pohled je to úsměvné. Ve skutečnosti je to ale velmi přesný obraz toho, jak mnoho lidí uvažuje o hypnóze. Představují si, že rozhodující je samotná technika: uvedení do hypnózy, hluboký trans, správná sugesce nebo „silná metoda“.
Jenže stejně jako u fotografie nestačí dobrý fotoaparát, u hypnoterapie nestačí samotná hypnóza.
V hypnoterapii je „fotoaparátem“ metoda uvedení do hypnotického stavu. Může být užitečná, ale sama o sobě nic nezaručuje. Rozhodující je, kdo s ní pracuje, jak rozumí psychice člověka, jak umí vyhodnotit problém a jak přesně volí další postup.
Důležitý princip
Postup ale nemá být náhodný.
Nejdřív je třeba porozumět tomu, co potíže spouští, co je udržuje, jak se projevují v těle, emocích, představách a běžném životě. Teprve podle toho má smysl volit další práci.
Rozhodující je, zda hypnoterapeut rozumí tomu, co se u konkrétního člověka psychologicky děje, a podle toho volí postup.
Psychologický rámec
Nejde jen o to člověka „uvést do hypnózy“
Proto v mé práci není hypnóza izolovaným trikem ani univerzálním nástrojem na potlačení příznaku. Je součástí psychologické práce.
Nejde jen o to člověka „uvést do hypnózy“, ale porozumět tomu, co se u něj děje: jaký problém se projevuje navenek, co ho spouští, co ho udržuje, jakou roli v něm hraje tělo, emoce, stres, vztahy, minulé zkušenosti, naučené reakce nebo reakce spojená s dřívějším ohrožením.
V praxi to znamená, že před samotnou hypnoterapeutickou prací sleduji souvislosti, které nemusí být na první pohled zřejmé. Rozlišuji například, zda jde primárně o úzkostné a panické reakce, fobie a vyhýbání, následek neuzavřených vztahů nebo ztrát, vztahový vzorec, tělesné projevy úzkosti nebo jiný psychologický mechanismus.
Podle toho se teprve volí vhodný postup. Jinak se pracuje s člověkem, který se bojí cestovat. Jinak s člověkem po panických atakách. Jinak s někým, kdo se vrací do tělesných reakcí spojených s ohrožením. A jinak s klientem, u něhož je nejprve nutné stabilizovat psychický stav.
V práci nevycházím jen z názvu potíže. Zajímá mě konkrétní mechanismus: kdy se reakce spouští, co ji udržuje, čemu se člověk začal vyhýbat, jaké používá bezpečnostní strategie a jak se potíže projevují v těle, emocích, představách a běžném životě. Odborně řečeno: pracuji s psychologickou formulací potíží, funkční analýzou a udržovacími mechanismy.
Využívám také kognitivně-behaviorální principy. Neoznačuji svou práci za KBT program, ale z KBT je pro mě důležité hlavně porozumění spouštěčům, naučeným reakcím, vyhýbání, bezpečnostním strategiím, obavným představám a tomu, jak se změna ověřuje v běžném životě. Tyto principy propojuji s hypnoterapeutickou prací s tělem, emocemi, představivostí a prožitkem.
Navenek může sezení působit velmi jednoduše. Klient může mít pocit, že jsme si jen povídali a potom následovala obyčejná relaxace. To ale neznamená, že se nic odborného nedělo.
Za tím, co navenek může působit jako příjemný rozhovor a klidná relaxace, stojí roky studia, výcviků, supervizí a praxe. Velká část odborné práce spočívá právě v tom, aby se složité psychologické souvislosti promítly do postupu, který je pro klienta srozumitelný, bezpečný a zvládnutelný.
Odbornější rámec
Odborněji řečeno: s čím v práci skutečně pracuji
Laicky řečeno nejdřív skládám obraz toho, co se děje, a teprve potom volím další práci. Odborné pojmy uvádím v závorkách proto, aby bylo jasné, jaký psychologický rámec za tím stojí.
Nejdřív skládám obraz toho, co se děje
Zajímá mě, co potíže spouští, co je udržuje, jak reaguje tělo a jaký význam tomu člověk dává.
(psychologická formulace potíží, funkční analýza, S-O-R-C / ABC model)
Sleduji, co potíže udržuje v běžném životě
U úzkosti, paniky nebo fobií často hraje roli vyhýbání, kontrolování těla, hledání ujištění nebo jiné způsoby, které krátkodobě uleví, ale dlouhodobě mohou reakci posilovat.
(udržovací mechanismy, vyhýbání, bezpečnostní chování, negativní posílení)
Pracuji s tělem, představou a emocí
Někdy nestačí o potížích mluvit. Je potřeba pracovat s tím, jak se reakce spouští v těle, obrazech, představách a emoční paměti.
(imaginativní práce, práce s tělesným prožitkem, emoční zpracování)
Někdy pracujeme s obávanou situací nepřímo a bezpečně
U některých témat dává smysl pracovat s představou situace, které se člověk bojí, ale v únosné míře a s dostatečným odstupem.
(imaginativní expozice, graduovaná expozice, distancovaná imaginativní expozice, SUDS)
Někdy je důležitá starší zkušenost
Pokud současná reakce navazuje na starší období nebo událost, pracujeme s tím, jaký význam si tehdy člověk vytvořil a co se může změnit dnes.
(práce s emoční pamětí, přerámcování významu, imagery rescripting, schema-informovaná práce)
Sleduji změnu mezi setkáními
Neptám se jen obecně, jestli je člověku lépe. Vracím se k tomu, co bylo označeno jako problém, a sledujeme, co se skutečně mění v běžném životě.
(průběžná zpětná vazba, outcome monitoring, feedback-informed práce)
Postup práce
Jak vzniká postup
První část spolupráce věnuji cílenému porozumění tomu, co se děje. Nejde o volné povídání bez směru. Ptám se tak, abych pochopil, kdy se potíže spouštějí, co je udržuje, co už klient zkoušel, jak reaguje tělo a co má pro klienta největší prioritu.
Někteří lidé potřebují nejdřív bezpečně zmapovat terén a poznat, zda jim můj způsob práce sedí. Jiní už mají za sebou dost povídání a chtějí začít konkrétně pracovat. První setkání tomu přizpůsobuji. Jakmile mám dost informací k bezpečnému a smysluplnému postupu, můžeme se pustit do práce.
Zmapovat mechanismus
Spouštěče, tělesné reakce, emoce, představy, vyhýbání, bezpečnostní strategie a souvislosti v běžném životě.
Zvolit postup
Někdy pomůže srozumitelné vysvětlení, jindy imaginativní práce, práce s tělem, emocí, obavnou situací nebo starší zkušeností.
Ověřovat změnu
Na dalších setkáních sledujeme, co se změnilo mezi konzultacemi a co má dál zůstat v centru práce.
Příklad z praxe
Klidný průběh neznamená povrchní práci
Jedna klientka přišla s nespavostí, tíživými myšlenkami, negativismem a dlouhodobou nechutí k čemukoli. Sama by se neobjednala, ale donutil ji manžel, že s ní už není k vydržení. V rozhovoru se ukázaly souvislosti, které naznačily, že její obtíže mohou souviset s dřívějším život ohrožujícím zážitkem.
Po dalším ověření jsem zvolil postup zaměřený na reakci spojenou s dřívějším ohrožením. Nešlo o dramatické prožívání, ale o to, aby nervová soustava mohla postupně aktualizovat reakci, která zůstala „zaseknutá“ v minulém ohrožení.
Sezení proběhlo klidně a nenápadně. Když jsme se pak opět viděli, pobavila mě slovy:
„Vypadalo to jak nudná relaxace. Říkala jsem si: A tahle blbost mně jako má pomoct? Ale pak se mi ulevilo, konečně po těch letech, takže jsem se objednala znovu.“
Tento příklad neuvádím jako slib, že jedno sezení vyřeší každou obtíž. Takto zodpovědná hypnoterapie nefunguje — koneckonců to byla teprve začátek naší práce. Ukazuje spíše něco jiného: to, co může z pohledu klienta vypadat jako jednoduché, klidné a nenápadné, může být z odborného hlediska náročné a komplexní.
To, že práce zvenčí vypadá klidně, neznamená, že je povrchní. U mnoha klientů je právě bezpečný odstup, dobré zarámování a práce v únosné míře důležité pro to, aby se s náročným obsahem dalo pracovat bez zahlcení.
V odborně vedené práci nejde o dramatický prožitek za každou cenu. Důležité je, aby klient zůstal v kontaktu s tím, co se děje, ale nebyl zbytečně zahlcený. Proto volím postup podle tématu, stavu klienta a jeho aktuální kapacity.
Zkušenosti klientů jsou individuální a nepředstavují slib stejného výsledku.
Uvnitř práce
Co se může v hypnoterapeutické práci dít
Podle tématu může práce vypadat různě. Někdy se pracuje s konkrétní situací, která spouští úzkostnou nebo tělesnou reakci. Jindy s obavnou představou, starší zkušeností, vnitřním konfliktem, vztahem k sobě, tělesným napětím nebo automatickým vzorcem chování.
Někdy je důležité pracovat s odstupem a bezpečným rámcem. Jindy naopak posílit zdrojový prožitek, novou perspektivu nebo zdravější dospělou část člověka. Vždy jde o to, aby postup odpovídal konkrétnímu člověku a tomu, co se u něj skutečně ukazuje.
Práce s tělem a reakcí
Když tělo spouští poplach, i když rozum ví, že situace není nebezpečná.
Práce s představou
Když se člověk vrací k obavným scénářům, obrazům nebo očekávání, že se něco znovu stane.
Práce se starší zkušeností
Když současná reakce navazuje na událost nebo období, které už skončily, ale tělo na ně dál reaguje.
Práce s novou zkušeností
Když je potřeba, aby člověk nezažil změnu jen jako vysvětlení, ale také jako nový prožitek.
Co je podstatné
Důležitější než dramatický trans je správně vedený postup
Právě proto nepovažuji za podstatné, zda klient zažil „hluboký trans“, zda si všechno pamatoval nebo zda hypnoterapeutický postup působil dramaticky.
Podstatné je, zda práce odpovídá jeho obtížím, psychickému stavu a tomu, co je pro něj v danou chvíli bezpečné a užitečné.
Klinická hypnóza v mém pojetí není metoda, která člověka obejde, uspí a něco mu „naprogramuje“. Je to způsob psychologické práce, který využívá soustředění, představivost, tělesné prožívání a přirozené vnitřní reakce člověka.
Aby však byla užitečná, musí být vedena odborně, citlivě a s porozuměním tomu, co se v člověku skutečně děje.
Ověřování změny
Jak poznám, že postup dává smysl
Na dalších setkáních se neptám jen obecně, jestli se máte lépe. Vracím se k tomu, s čím jste přišli: co se změnilo, co bylo snazší, kde se reakce znovu ozvala a co se ukazuje jako další důležité téma. Někdy pomáhá změnu vyjádřit i procentuálně, protože slovo „lepší“ může znamenat pro každého něco jiného.
Počet setkání se odvíjí od tématu, cíle a průběhu spolupráce. U některých lidí se změna začne projevovat brzy; tempo je individuální. Nejde o to slíbit počet setkání předem, ale od začátku vědět, podle čeho poznáme posun.
Odborněji řečeno: práce se opírá o průběžné sledování změny, zpětnou vazbu a ověřování, zda se změna přenáší do běžného života. (outcome monitoring, feedback-informed práce, sledování změny v běžném životě, generalizace změny)
Odborné ukotvení
Na čem tento přístup staví
Můj způsob práce vychází z psychologického vzdělání, dlouhodobé praxe s hypnoterapií, klinické tradice ericksonovské hypnózy a z psychologických principů práce s úzkostí, stresem, naučenými reakcemi, vyhýbáním a emoční pamětí.
Při vysvětlování potíží se opírám o psychologické a kognitivně-behaviorální porozumění tomu, jak se reakce vytvářejí, udržují a jak se změna přenáší do běžného života. To neznamená, že z konzultace by se měl stát akademický výklad. Znamená to, že práce má mít jasný odborný rámec a má být srozumitelná i pro klienta.
Časté otázky
Časté otázky k tomu, jak pracuji s hypnózou
Chcete zjistit, zda tento způsob práce dává smysl právě u vás?
První konzultace může sloužit k tomu, abychom zmapovali, co se děje, a podle toho zvolili další postup. Někteří lidé potřebují nejdřív bezpečný rámec, jiní už chtějí začít konkrétně pracovat. Přizpůsobuji se tomu, co dává v dané situaci smysl.
Vybrané odborné zdroje
Stručný výběr zdrojů k odbornému rámci stránky. Uvádím je jako orientační odborné ukotvení, ne jako akademický přehled literatury.
American Psychological Association, Society of Psychological Hypnosis, Division 30. (n.d.). Society of Psychological Hypnosis.
Arntz, A. (2012). Imagery rescripting as a therapeutic technique: Review of clinical trials, basic studies, and research agenda. Journal of Experimental Psychopathology, 3(2), 189–208.
Barlow, D. H. (Ed.). (2021). Clinical handbook of psychological disorders: A step-by-step treatment manual (6th ed.). The Guilford Press.
Beck, J. S. (2021). Cognitive behavior therapy: Basics and beyond (3rd ed.). The Guilford Press.
Clark, D. M. (1986). A cognitive approach to panic. Behaviour Research and Therapy, 24(4), 461–470.
Craske, M. G., Treanor, M., Conway, C. C., Zbozinek, T., & Vervliet, B. (2014). Maximizing exposure therapy: An inhibitory learning approach. Behaviour Research and Therapy, 58, 10–23.
Ehlers, A., & Clark, D. M. (2000). A cognitive model of posttraumatic stress disorder. Behaviour Research and Therapy, 38(4), 319–345.
Elkins, G. R., Barabasz, A. F., Council, J. R., & Spiegel, D. (2015). Advancing research and practice: The revised APA Division 30 definition of hypnosis. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 63(1), 1–9.
The Milton H. Erickson Foundation. (n.d.). The Milton H. Erickson Foundation.
Young, J. E., Klosko, J. S., & Weishaar, M. E. (2003). Schema therapy: A practitioner’s guide. The Guilford Press.
Autor stránky: Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut
Poslední odborná aktualizace: 21. 7. 2026