Náročné zkušenosti
Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
Když konkrétní událost už skončila, ale tělo, emoce nebo pozornost reagují dál: úlek, napětí, vtíravé obrazy, vyhýbání se místům nebo situacím, které událost připomínají.
Když událost skončila, ale tělo o tom neví
Náročná zkušenost umí zůstat v těle déle než v hlavě
Někdy jde o jednu jasně ohraničenou událost: nehodu, úraz, náhlou zdravotní komplikaci, napadení, nebezpečnou situaci nebo mimořádnou chvíli, kterou si člověk dodnes umí přesně vybavit. Jindy nejde o jednu událost, ale o krátké, ale velmi intenzivní období — hospitalizaci, náročný porod, ztrátu kontroly nad vlastním tělem nebo situací.
Rozumově člověk často ví, že už je po všem. Přesto se může objevit zrychlený tep při podobném zvuku nebo místě, vtíravý obraz, noční můra, přehnaná ostražitost, potřeba mít vše pod kontrolou, nebo naopak snaha na danou věc vůbec nemyslet a vyhýbat se všemu, co ji připomíná.
Důležitý princip
Postup ale nemá být náhodný.
Nejdřív potřebuji porozumět tomu, co konkrétně reakci spouští, jak silná je a jaký odstup od tématu je pro daného člověka bezpečný. Teprve podle toho volím, jestli a jak se k události v práci vracet.
Přehled oblastí
Typy zkušeností, se kterými lidé přicházejí
Níže jsou typické situace, ne uzavřený seznam. Náročná zkušenost může být jednorázová i krátce opakovaná a její dopad se u každého člověka projevuje jinak.
Nehoda, úraz nebo náhlá zdravotní komplikace
Dopravní nehoda, pád, úraz nebo náhlá zdravotní příhoda dokáže v těle zanechat silnou poplachovou stopu. Člověk se pak může leknout podobného zvuku, situace nebo místa, i když ví, že aktuálně nehrozí žádné nebezpečí.
Časté bývá vyhýbání se podobné trase, dopravnímu prostředku nebo situaci a napětí spojené s očekáváním, že by se něco podobného mohlo opakovat.
Napadení, ohrožení nebo ztráta kontroly nad situací
Sem patří zkušenosti, kdy se člověk cítil ohrožený, bezmocný nebo bez možnosti situaci ovlivnit — napadení, loupež, agresivní chování jiné osoby nebo jiná nebezpečná chvíle.
Reakce bývá silnější ostražitost, potřeba mít vše pod kontrolou, potíže s důvěrou nebo napětí v situacích, které danou zkušenost byť jen vzdáleně připomínají.
Náročný lékařský zákrok, hospitalizace nebo porod
Komplikovaný porod, náročná operace, pobyt na intenzivní péči nebo zdravotní komplikace, při které člověk ztratil pocit kontroly nad vlastním tělem, může zanechat silnou tělesnou paměť i po jasně úspěšném zdravotním výsledku.
Typicky se objevuje napětí spojené s dalšími lékařskými kontrolami, vtíravé vzpomínky na danou chvíli nebo potřeba mít vše pod maximální kontrolou.
Sledování nebo účast na mimořádné události
Někdy nejde o vlastní zranění, ale o to, že člověk byl u nehody, násilí nebo mimořádné situace přítomný — jako svědek, jako první na místě, nebo v roli, kdy musel jednat a rozhodovat pod tlakem.
I tato role dokáže zanechat silnou stopu: pocit odpovědnosti, vtíravé obrazy, potíže se spánkem nebo napětí v podobných situacích.
Odstup a tempo práce
Vyhýbání se tématu krátkodobě uleví, ale samo o sobě věc neuzavře
Je přirozené, že se člověk snaží na náročnou zkušenost nemyslet nebo se vyhýbat všemu, co ji připomíná. Krátkodobě to přinese úlevu, ale téma tím zůstává nezpracované a reakce se může znovu ozvat.
Zároveň není cílem k události přistupovat na sílu ani ji zbytečně dopodrobna „rozebírat“. V práci často volím odstup — pohled na událost jako pozorovatel, ne její znovuprožívání — a postupuji jen tak rychle, jak je to pro daného člověka bezpečné.
Odborná tradice
Práce s náročnou zkušeností má v hypnoterapii dlouhou historii
Myšlenka, že se k obsahu náročné zkušenosti dá přistupovat postupně, po částech a s odstupem, není nová. Velkou inspirací ke pro mě práce amerického psychiatra Miltona H. Ericksona (1901–1980), jednoho ze zakladatelů moderní klinické hypnózy, který se touto oblastí systematicky zabýval už v polovině 20. století.
Erickson ve své dnes již klasické přednášce pro psychiatry, později vydané pod názvem The Ocean Monarch Lecture, popisuje případ mladého medika, kterému bránilo ve studiu i v běžném životě zapomenuté dětské zranění — poranění vidlemi, které se zanítilo. Erickson k paměti tohoto zážitku nepřistupoval najednou. Postupoval po jednotlivých, záměrně oddělených částech: nejdřív nechal pacienta v hypnóze uvidět samotné vidle, pak ucítit bolest, pak barvu, pak tělesné ztuhnutí, a teprve postupně, jako skládačku, celý zážitek scelil do podoby, se kterou už bylo možné pracovat. Šlo mu o to, aby se s obsahem traumatu nemuselo pracovat v jeho plné intenzitě najednou.
Na tomto přístupu je obdivuhodné zejména to, že přestože Erickson působil v době, kdy kognitivně-behaviorální terapie byla teprve v plenkách, z dnešního pohledu jasně vidíme řadu kognitivně-behaviorálních principů, které jsou dosud platné a které u daného klienta použil. Právě tento koncepční soulad umožňuje kognitivně-behaviorální principy integrovat do moderní klinické hypnózy.
Absolvoval jsem výcvik přímo u Milton H. Erickson Foundation a M. H. Ericksona považuji za jednu z důležitých inspirací pro přístup, kdy se k náročnému obsahu jde postupně, v menších a zvládnutelných částech, s ohledem na to, co je pro člověka v dané chvíli únosné a prospěšné.
Psychologický rámec
Jak o náročných zkušenostech uvažuji
Ne každá náročná zkušenost potřebuje stejný postup. Důležité je, jak silná je reakce, jestli hrozí zahlcení a jaký odstup od tématu je pro člověka bezpečný. Proto před samotnou prací obvykle ověřuji, jak člověk na podobné návraty k tématu reaguje a zda je vhodné pracovat přímo s obsahem události, nebo raději s reakcí, kterou aktuálně spouští.
Využívám přitom také kognitivně-behaviorální principy v bezpečném rámci hypnoterapie: práci se spouštěči, tělesnou reakcí a vyhýbáním. V hypnóze pak často pracuji s odstupem — s obrazem události nahlíženým jako pozorovatel, ne znovu prožívaným zevnitř — a s tím, aby si tělo mezi tehdy a teď dokázalo lépe rozlišit. Neoznačuji svou práci za KBT program; tyto principy propojuji s hypnoterapeutickou prací s tělem, emocemi, představivostí a prožitkem.
screening vhodnosti a míry rizika
práce s odstupem, ne se zahlcením
distancovaná imaginativní práce
sledování změny v běžném životě
Průběh spolupráce
Jak spolupráce obvykle probíhá
Nejdřív zjistíme, jak reakce vypadá
Zajímá mě, co reakci spouští, jak silná je, kdy se objevuje a jestli je bezpečné pracovat přímo s obsahem události, nebo je vhodnější začít u aktuální reakce.
(screening vhodnosti metody, posouzení míry rizika)
Pracujeme s odstupem od události
V hypnóze často pracujeme s obrazem události z pozice pozorovatele, ne se znovuprožitím zevnitř. Cílem je, aby tělo dokázalo lépe rozlišit „tehdy“ a „teď“.
(distancovaná imaginativní práce)
Sledujeme změnu v běžném životě
Zajímá mě, jestli se podobné situace stávají snazšími, jestli reakce slábne, rychleji odezní nebo jestli přestává určovat, čemu se člověk vyhýbá.
(průběžná zpětná vazba)
Příklad z praxe
O mém vzdělání
Jsem psycholog a hypnoterapeut. Vystudoval jsem jednooborovou psychologii — bakalářskou na Univerzitě Palackého v Olomouci a magisterskou na Akademii Humanitas se zaměřením na klinickou psychologii a psychologii osobnosti.
V České republice a na Slovensku jsem absolvoval přes 600 hodin dlouhodobých výcviků v hypnoterapii a souvisejících psychoterapeutických postupech. Navazující intenzivní vzdělávání v ericksonovských přístupech k hypnóze jsem získal přímo u The Milton H. Erickson Foundation v USA, a to až po pokročilou úroveň Advanced Intensive Training.
Při práci s náročnými zkušenostmi a náhlými zátěžovými situacemi stavím také na stohodinovém akreditovaném výcviku krizové intervence. Jsem rovněž držitelem osvědčení o profesní způsobilosti Poradce pro pozůstalé.
V individuální praxi mám za sebou více než 10 000 hypnoterapeutických intervencí.
Chcete zjistit, zda tento způsob práce dává smysl právě u vás?
První konzultace může sloužit k tomu, abychom zmapovali, co se děje, kdy se zvláštní stav spouští a jaký postup může dávat smysl. Pokud máte zájem a je to vhodné, rovnou se můžeme pustit do práce. Záleží na Vás, co preferujete.
Bezpečný rámec
Kdy je vhodné zapojit lékaře, psychiatra nebo krizovou pomoc
Hypnoterapie vedená psychologem nenahrazuje akutní zdravotní, psychiatrickou ani krizovou péči. Pokud reakce zahrnuje silné znovuprožívání, výrazné odpojení od reality, sebedestruktivní myšlenky nebo pokud jde o velmi čerstvou událost, je na místě nejprve zvážit jiný typ pomoci — a pokud se to při konzultaci ukáže, řeknu to otevřeně a doporučím vhodnější postup.
Pokud násilí, pronásledování nebo jiné ohrožení stále pokračuje, má přednost zajištění bezpečí a specializovaná pomoc. Pokud potřebujete pomoc akutně, obraťte se prosím na krizovou linku 112, psychiatrickou pohotovost nebo linku první psychické pomoci.
FAQ
Časté otázky
Musím si událost znovu podrobně vybavovat?
Ne nutně. Často pracujeme s odstupem — s obrazem události nahlíženým jako pozorovatel — ne s jejím znovuprožíváním. Podle situace volím, jak blízko k obsahu je vhodné jít a jak rychle.
Co když je zkušenost hodně čerstvá?
U velmi čerstvé nebo intenzivní zkušenosti je na místě opatrnost a někdy i jiný typ podpory. Na konzultaci nejdřív posoudíme, zda a jak je bezpečné s tématem pracovat. Případně doporučím vhodný typ práce, nebo zapojíme vhodné odborníky.
Musí jít o jednu velkou událost, nebo se to týká i menších zkušeností?
Nemusí jít o jednu dramatickou událost. I zdánlivě menší zkušenost může v těle zanechat silnou reakci, pokud v ní člověk zažil ohrožení, bezmoc nebo ztrátu kontroly.
Používáte KBT?
Neoznačuji svou práci za KBT program a nevystupuji jako KBT terapeut. Využívám ale některé kognitivně-behaviorální principy: porozumění spouštěčům, tělesné reakci a vyhýbání. Tyto principy propojuji s hypnoterapeutickou prací s tělem, emocemi, představivostí a prožitkem.
Jak dlouho spolupráce trvá?
Počet setkání se odvíjí od tématu, intenzity reakce a průběhu spolupráce. U některých lidí se změna začne projevovat brzy; tempo je individuální.
Co když se podobná reakce objevuje i v jiných situacích?
To je časté. Pokud se ukáže, že podobný poplachový mechanismus běží i jinde, díváme se na širší souvislosti, ne jen na jednu izolovanou situaci.
Odborné zdroje
Stručný výběr zdrojů k odbornému rámci stránky. Uvádím je jako orientační odborné ukotvení, ne jako akademický přehled literatury.
Práce s náročnou zkušeností a stresovou reakcí
American Psychological Association. (2017). Clinical practice guideline for the treatment of PTSD.
Foa, E. B., Hembree, E. A., & Rothbaum, B. O. (2007). Prolonged exposure therapy for PTSD: Emotional processing of traumatic experiences. Oxford University Press.
Kognitivně-behaviorální principy
Beck, J. S. (2021). Cognitive behavior therapy: Basics and beyond (3rd ed.). The Guilford Press.
Barlow, D. H. (Ed.). (2021). Clinical handbook of psychological disorders: A step-by-step treatment manual (6th ed.). The Guilford Press.
Hypnóza v psychologickém rámci
American Psychological Association, Society of Psychological Hypnosis, Division 30. (n.d.). Society of Psychological Hypnosis.
Elkins, G. R., Barabasz, A. F., Council, J. R., & Spiegel, D. (2015). Advancing research and practice: The revised APA Division 30 definition of hypnosis. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 63(1), 1–9.
Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1981). Hypnosis in Psychiatry: The Ocean Monarch Lecture. In Experiencing Hypnosis: Therapeutic Approaches to Altered States. Irvington Publishers.
Autor stránky: Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut
Poslední odborná aktualizace: 25. 7. 2026