Co když se bojím, že mám psychózu nebo schizofrenii?

Strach z psychózy nebo schizofrenie se může objevit i u lidí s úzkostí. Člověk se lekne zvláštního stavu, začne se pozorovat, hledat vysvětlení a ptát se, jestli se s ním neděje něco vážného. Pokud si ale uvědomuje, že jde o obavu, a kontakt s realitou zůstává zachovaný, může jít o úzkostný mechanismus. Jiná situace je aktivní psychotický stav, halucinace, bludná přesvědčení, výrazná dezorganizace nebo péče pro schizofrenii. Tam je na místě psychiatrická péče a tato forma práce není vhodná jako hlavní podpora.

Když se člověk necítí úplně u sebe

Depersonalizace a derealizace: když se člověk necítí úplně u sebe

Když okolí působí vzdáleně, jako za sklem nebo ve snu — nebo když má člověk pocit, že není úplně ve svém těle.

pocit jako za sklem jako ve snu nebo ve filmu zachovaný náhled hypnóza u psychologa

Objednat konzultaci
Zkušenosti klientů

Základní orientace

Pro koho je tato stránka určena

Tato stránka je určena lidem, kteří zažívají zvláštní nebo těžko popsatelné stavy vnímání, ale mají zachovaný náhled: uvědomují si, že jde o prožitek, který je zneklidňuje, a hledají vysvětlení, proč se jim to děje.

Nejde o stránku pro stavy vyvolané alkoholem, drogami nebo jinými omamnými látkami. Není určena ani jako hlavní forma podpory u lidí s aktivními halucinacemi, bludnými přesvědčeními, výraznou ztrátou kontaktu s realitou nebo u lidí, kteří jsou v péči pro psychotické onemocnění. V takových případech je na místě psychiatrická nebo jiná odpovídající odborná péče.

Jiná situace je, když má člověk úzkostný strach, že by mohl mít psychózu nebo schizofrenii, ale zároveň si uvědomuje, že jde o obavu. Takový strach může patřit do úzkostného okruhu (viz článek strachy z nemocí) a dá se s ním psychologicky pracovat.

Těžko popsatelný prožitek

Proč se to tak těžko popisuje

Lidé často začnou větu a pak se zastaví: „Jak bych vám to vysvětlil/a… Je to takový zvláštní pocit.“ U změněného prožívání (sebe, těla nebo okolí) je to běžné. Nejde o běžné emoce typu smutek nebo strach, pro které máme jasná slova. Člověk se snaží popsat změnu samotného prožívání: pocit vzdálenosti, neskutečnosti, odpojení, zvláštního obrazu nebo toho, že není úplně ve svém těle.

Právě proto může být uklidňující, když pro tyto stavy existuje srozumitelný psychologický rámec. Ne proto, aby člověk dostal další nálepku, ale aby se nemusel bát každého zvláštního prožitku jako něčeho nepochopitelného.

Poznáváte to?

Jak se depersonalizace a derealizace mohou projevovat

Nemusíte se poznat ve všem. Důležité bývá spíš to, že se prožitek opakovaně vrací, je těžko popsatelný a člověk má pocit, že není úplně u sebe nebo že okolní svět působí zvláštně.

Klienti nejčastěji popisují

Když se mění prožívání okolí

jako za sklemjako ve snujako ve filmuokolí působí vzdálenělidé jsou jakoby dalekosvět působí neskutečněokolí je zvláštně cizívšechno působí ploše/nereálně

Když se mění prožívání sebe nebo těla

nejsem úplně ve svém tělejako bych se sledoval zvenkutělo jede na autopilotahlas nebo ruce působí zvláštnědívám se na ruku a připadá mi divnávím, že jsem to já, alejako bych nebyl úplně přítomný

Co se často přidává

obavy co se dějekontrolování stavusnaha se ukotvitdotýkání se předmětůsoustředění na těloobava, že se to vrátístrach ze ztráty kontrolyvyčerpání z pozorování sebe

(depersonalizační a derealizační prožitky, zachovaný náhled, sledování stavu, ukotvování v těle a realitě)

Psychologický rámec

Jak tomu rozumět

Podobné prožitky mohou člověka vyděsit právě proto, že působí nezvykle a těžko se popisují. U lidí se zachovaným náhledem ale samy o sobě nemusí znamenat psychózu ani ztrátu kontaktu s realitou.

Často jim lze rozumět jako ochranné nebo poplachové reakci nervového systému: mozek a tělo se snaží člověka chránit, jen tuto reakci spouštějí příliš silně, příliš často nebo v situacích, kde už reálné ohrožení není.

Cílem není označit člověka za „divného“ nebo „rozbitého“. Cílem je porozumět tomu, proč se mozek a tělo v určité situaci chrání způsobem, který už člověku nepomáhá.

(ochranné odpojení, poplachová reakce nervového systému, zachovaný náhled, udržovací mechanismy)

Proč právě hypnoterapie

Depersonalizace a derealizace se někdy popisují jako zvláštní druh odpojení: člověk je přítomný, ale necítí se úplně ve svém těle, nebo mu okolní svět připadá vzdálený, neskutečný či „jako za sklem“. Právě proto může dávat smysl pracovat nejen rozumovým vysvětlením, ale také s tím, jak se prožitek skládá v těle, pozornosti, představivosti a pocitu vlastní přítomnosti. Hypnóza má k těmto stavům blízko v tom dobrém smyslu.

V hypnoterapii se běžně pracuje se změněným zaměřením pozornosti, odstupem od prožitku, tělesným vnímáním, představivostí a návratem k bezpečnějšímu ukotvení. Jinými slovy: odborná hypnoterapie se nepokouší zvláštní prožitek jen racionálně vysvětlit. Umí s podobnými změnami prožívání pracovat přímo, ale v bezpečném a vedeném rámci.

Rozdíl je v tom, že depersonalizace nebo derealizace jsou pro klienta nepříjemné a nechtěné stavy odpojení. V hypnoterapeutické práci naopak využíváme řízený, bezpečný a srozumitelný způsob práce s pozorností, tělem a představivostí. Cílem není člověka ještě víc „odpojit“, ale pomoci mu porozumět tomu, co se děje, a postupně obnovovat větší pocit přítomnosti, opory a vlivu nad vlastní reakcí. Tam, kde se potíž projevuje jako nechtěné odpojení, může dávat smysl pracovat řízeně s opačným směrem: s návratem k tělu, přítomnosti, bezpečí a většímu vlivu nad vlastní reakcí.

(hypnóza jako práce se změněným zaměřením pozornosti, ochranné odpojení, tělesné ukotvení, práce s představivostí a prožitkem)

Příklad z praxe

Jako za sklem, jako rybička v akváriu

Následující příklad je anonymizovaný a některé identifikační okolnosti jsou záměrně upraveny. Slouží k představě, jak podobné potíže mohou vypadat. Nejde o příslib stejného výsledku.

Klientka popisovala stavy, které se jí obtížně vysvětlovaly slovy. Často začala větu a pak se zarazila: „Nevím, jak vám to popsat. Je to takový zvláštní pocit.“ Právě u depersonalizace a derealizace je to časté. Člověk se nesnaží popsat běžnou emoci, ale změnu samotného prožívání sebe nebo okolního světa.

V některých situacích měla pocit, jako by byla oddělená od okolí. Popisovala to slovy „jako za sklem“ nebo „jako rybička v akváriu“. Lidé kolem ní mluvili, situace normálně pokračovala, ale ona se cítila vzdálená, odpojená a hůř se soustředila na to, co se právě děje.

Jindy se zvláštní pocit objevil při chůzi venku. Popisovala ho jako nepříjemný stav, jako by „odcházela do vyšších sfér“ nebo nebyla úplně přítomná v těle. U jiných lidí se podobný stav může projevovat také otázkami typu: „Je to moje ruka? Proč mi připadá divná?“ nebo potřebou dotknout se předmětu, aby se člověk ujistil, že je opravdu tady.

Důležité bylo, že klientka měla zachovaný náhled: věděla, že svět se ve skutečnosti nezměnil, ale její prožitek byl zneklidňující a těžko ovladatelný. V práci jsme se proto nezaměřovali jen na samotný zvláštní pocit, ale na to, kdy se spouští, co ho udržuje, jak se projevuje v těle a jak se člověk může znovu bezpečněji ukotvovat v běžných situacích.

Tento typ prožívání lze chápat jako ochranné odpojení, které mělo původně snížit zahlcení. Problém nastává ve chvíli, kdy se spouští i v běžných situacích a člověka začne děsit samotný pocit odpojení. V práci pak sledujeme, co tento stav aktivuje, jak se udržuje a jak se může postupně obnovovat větší pocit ukotvení.

(depersonalizační a derealizační prožívání, zachovaný náhled, ochranné odpojení, ukotvení v těle a realitě)

Princip práce

Postup ale nemá být náhodný

Nejdřív potřebuji porozumět tomu, co se u konkrétního člověka děje: kdy se stav spouští, co ho zhoršuje, co člověk dělá pro uklidnění, jak reaguje tělo a jaký význam zvláštnímu prožitku přikládá.

Teprve podle toho volíme další postup. Někdy je důležité věci srozumitelně poskládat. Jindy pracujeme s tělesným prožitkem, ukotvením, obavou ze stavu, naučenou reakcí nebo starší zkušeností, která mohla pocit ohrožení posílit.

(psychologická formulace potíží, kognitivně-behaviorální principy, sledování stavu, udržovací mechanismy)

Postup práce

Jak spolupráce obvykle probíhá

Zmapujeme, co se děje

Zjišťuji, kdy se stav objevuje, jak ho člověk popisuje, co mu předchází, jak se projevuje v těle a co člověk dělá, aby se znovu cítil bezpečněji.

(psychologická formulace potíží)

Rozlišíme, co stav udržuje

Sledujeme, jakou roli má úzkost, stres, přetížení, sledování sebe, kontrolování reality, vyhýbání, obava ze ztráty kontroly nebo strach, že se stav vrátí.

(udržovací mechanismy)

Pracujeme s prožitkem a ukotvením

Podle tématu volím postup. Někdy je důležité vysvětlení a struktura, jindy práce s tělem, emocemi, představivostí, pocitem odstupu nebo návratem větší přítomnosti v běžných situacích.

(práce s tělesným prožitkem a ukotvením)

Sledujeme změnu v běžném životě

Zajímá mě, co se mění mezi setkáními: jestli se stav objevuje méně často, má menší sílu, rychleji odezní nebo už člověka tolik neděsí a neomezuje.

(průběžná zpětná vazba)

Bezpečný rámec

Kdy je vhodná jiná odborná péče

Hypnoterapie vedená psychologem nenahrazuje akutní zdravotní, psychiatrickou ani krizovou péči. Pokud se objeví aktivní halucinace, bludná přesvědčení, výrazná ztráta kontaktu s realitou, akutní krize, suicidální riziko nebo stav vyvolaný alkoholem či omamnými látkami, je na místě jiný typ odborné pomoci.

U nových nebo neobvyklých tělesných příznaků je vhodné postupovat přes lékaře. Pokud ale člověk zažívá zvláštní prožitky při zachovaném náhledu a hlavní problém je úzkost, strach ze stavu, odpojení nebo nejistota, co se s ním děje, může dávat smysl psychologicky zmapovat mechanismus těchto prožitků.

Chcete zjistit, zda tento způsob práce dává smysl právě u vás?

První konzultace může sloužit k tomu, abychom zmapovali, co se děje, kdy se zvláštní stav spouští a jaký postup může dávat smysl. Pokud máte zájem a je to vhodné, rovnou se můžeme pustit do práce. Záleží na Vás, co preferujete.

FAQ

Časté otázky

Znamená depersonalizace nebo derealizace, že ztrácím kontakt s realitou?

Ne nutně. U lidí se zachovaným náhledem jde často o zneklidňující prožitek odpojení nebo neskutečnosti, ale člověk si uvědomuje, že svět se ve skutečnosti nezměnil. Právě zachovaný náhled je důležitý rozdíl. Pokud by šlo o aktivní halucinace, bludná přesvědčení nebo výraznou ztrátu kontaktu s realitou, je na místě psychiatrická péče.

Proč se to tak těžko vysvětluje?

Protože člověk nepopisuje běžnou emoci, ale změnu samotného prožívání. Slova jako „strach“ nebo „smutek“ často nestačí. Lidé proto používají přirovnání: jako za sklem, jako ve snu, jako ve filmu, mimo tělo nebo ne úplně tady.

Je to stejné jako panická ataka?

Ne vždy. Depersonalizace nebo derealizace se mohou objevit při úzkosti nebo panice, ale někdy přetrvávají i mimo prudkou panickou vlnu. Důležité je zmapovat, kdy se stav objevuje, co ho spouští a co ho udržuje.

Používáte KBT?

Neoznačuji svou práci za KBT program a nevystupuji jako KBT terapeut. Využívám ale některé kognitivně-behaviorální principy: porozumění spouštěčům, sledování stavu, vyhýbání, bezpečnostním strategiím, obavám ze ztráty kontroly a tomu, co potíže udržuje v běžném životě. Tyto principy propojuji s hypnoterapeutickou prací s tělem, emocemi, představivostí a prožitkem.

Jak dlouho spolupráce trvá?

Počet setkání se odvíjí od tématu, cíle a průběhu spolupráce. U některých lidí se změna začne projevovat brzy; tempo je individuální. Nejde o to slíbit počet setkání předem, ale od začátku vědět, podle čeho poznáme posun.

Je první konzultace jen povídání?

Nejde o volné povídání bez směru. Potřebuji získat dost informací k bezpečnému a smysluplnému postupu. Někteří lidé potřebují nejdřív zmapovat terén a porozumět tomu, co se děje. Jiní už chtějí začít konkrétně pracovat. První setkání tomu přizpůsobuji.

Odborné zdroje

Stručný výběr zdrojů k odbornému rámci stránky. Uvádím je jako orientační odborné ukotvení, ne jako akademický přehled literatury.

Depersonalizace, derealizace a zachovaný náhled

Hunter, E. C. M., Phillips, M. L., Chalder, T., Sierra, M., & David, A. S. (2003). Depersonalisation disorder: A cognitive-behavioural conceptualisation. Behaviour Research and Therapy, 41(12), 1451–1467.
Sierra, M., & Berrios, G. E. (1998). Depersonalization: Neurobiological perspectives. Biological Psychiatry, 44(9), 898–908.
American Psychological Association. (n.d.). APA Dictionary of Psychology: Depersonalization; derealization.

Úzkost, stres a změněné prožívání

Barlow, D. H. (Ed.). (2021). Clinical handbook of psychological disorders: A step-by-step treatment manual (6th ed.). The Guilford Press.

Kognitivně-behaviorální principy

Beck, J. S. (2021). Cognitive behavior therapy: Basics and beyond (3rd ed.). The Guilford Press.

Hypnóza v psychologickém rámci

American Psychological Association, Society of Psychological Hypnosis, Division 30. (n.d.). Society of Psychological Hypnosis.
The Milton H. Erickson Foundation. (n.d.). The Milton H. Erickson Foundation.

Autor stránky: Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut
Poslední odborná aktualizace: 21. 7. 2026