Hypnoterapie zvláštních pocitů

Zvláštní stavy vnímání

Když se prostor, obraz, tělo nebo okolní svět začnou vnímat jinak než obvykle — jako ve snu, ve filmu, nejistě nebo zvláštně vzdáleně.

Objednat konzultaci

Zkušenosti klientů

Jste tady správně?

Pro koho je tato stránka určena

Tato stránka je určena lidem, kteří zažívají zvláštní nebo těžko popsatelné změny vnímání, ale mají zachovaný náhled: uvědomují si, že jde o prožitek, který je zneklidňuje, a hledají vysvětlení, proč se jim to děje.

Nejde o stránku pro stavy vyvolané alkoholem, drogami nebo jinými omamnými látkami. Není určena ani jako hlavní forma pomoci u lidí s aktivními halucinacemi, bludnými přesvědčeními, výraznou ztrátou kontaktu s realitou nebo u lidí, kteří jsou v péči pro psychotické onemocnění. V takových případech je na místě psychiatrická nebo jiná odpovídající odborná péče.

Jiná situace je, když má člověk úzkostný strach, že by mohl mít psychózu nebo schizofrenii, ale zároveň si uvědomuje, že jde o obavu. Takový strach může patřit do úzkostného okruhu (viz článek strachy z nemocí) a dá se s ním psychologicky pracovat.

Typický rys

Proč se to tak těžko popisuje

Lidé často začnou větu a pak se zastaví: „Nevím, jak vám to vysvětlit. Je to takový zvláštní pocit.“ U změn vnímání je to běžné. Člověk se nesnaží popsat běžnou emoci, ale změnu samotného prožitku: prostor je divný, obraz je jiný, tělo nemá jistotu, realita působí vzdáleně nebo se člověk necítí úplně ukotvený.

Právě proto může být uklidňující, když pro tyto stavy existuje srozumitelný psychologický rámec. Ne proto, aby člověk dostal další nálepku, ale aby se nemusel bát každého zvláštního prožitku jako něčeho nepochopitelného.

Typické projevy

Jak se zvláštní stavy vnímání mohou projevovat

Nemusíte se poznat ve všem. Důležité bývá spíš to, že se prožitek opakovaně vrací, je těžko popsatelný a člověk má pocit, že vnímání prostoru, těla nebo okolí není takové jako obvykle.

Klienti nejčastěji popisují

Co se může dít s obrazem a prostorem

obraz působí zvláštněprostor je nejistýchodník se jakoby vlníširoký prostor působí ohrožujícím dojmemobraz při otočení hlavy dobíhá pomalejivnímání je trhané nebo opožděnéokolí působí ploše

Co se může dít s tělem

podlamují se nohytělo ztrácí oporunejistota při chůzipotřeba držet se blízko zdi nebo plotupocit, že tělo není pevně ukotvenézvýšená pozornost k rovnovázekontrolování pohybu

Jak to člověk často prožívá

jako ve snujako ve filmunejsem si jistý, co se dějepotřeba se ujistit, že je to reálnédotýkání se předmětůštípnutí pro ověření realitystrach, že se stav vrátísoustředění na každý zvláštní pocit

(změny vnímání při úzkosti, derealizační prožívání, sledování těla, bezpečnostní strategie)

Psychologické vysvětlení

Jak tomu rozumět

Podobné prožitky mohou člověka vyděsit právě proto, že působí nezvykle a těžko se popisují. U lidí se zachovaným náhledem ale samy o sobě nemusí znamenat psychózu ani ztrátu kontaktu s realitou. Často jim lze rozumět jako poplachové nebo ochranné reakci nervového systému: mozek a tělo se snaží člověka chránit, jen tuto reakci spouštějí příliš silně, příliš často nebo v situacích, kde už reálné ohrožení není.

Když se k tomu přidá zvýšené sledování těla, prostoru nebo obrazu, může se zvláštní prožitek ještě zesílit. Člověk se snaží ujistit, že je všechno v pořádku, ale tím se jeho pozornost může znovu a znovu vracet právě k tomu, co ho zneklidňuje.

Cílem není označit člověka za „divného“ nebo „rozbitého“. Cílem je porozumět tomu, proč se mozek a tělo v určité situaci chrání způsobem, který už člověku nepomáhá.

(poplachová reakce nervového systému, sledování těla, bezpečnostní strategie, udržovací mechanismy)

Klíčem je porozumět tomu, proč se tento prožitek objevuje a co ho udržuje.

Vhodná metoda

Proč právě hypnoterapie

Zvláštní stavy vnímání se netýkají jen myšlenek. Člověk je často cítí přímo v těle, prostoru, obrazu, pozornosti a pocitu vlastní přítomnosti. Proto někdy nestačí stav jen rozumově vysvětlit. Dává smysl pracovat také s tím, jak se prožitek skládá v těle, pozornosti, představivosti a orientaci v přítomném okamžiku.

Hypnoterapie je pro tuto práci vhodný rámec právě proto, že bezpečně pracuje se změněným zaměřením pozornosti, tělesným vnímáním, představivostí a ukotvením. Nepokouší se zvláštní prožitek jen racionálně vysvětlit. Umožňuje s ním pracovat přímo, ale vedeně, srozumitelně a v bezpečném rámci.

Cílem není člověka ještě víc odpojit od reality nebo těla. Cílem je opačný směr: větší ukotvení, větší pocit přítomnosti a větší vliv nad reakcí, která se dříve spouštěla automaticky.

(hypnóza jako práce se změněným zaměřením pozornosti, tělesné ukotvení, práce s představivostí a prožitkem)

Pracovat pomocí hypnózy s odborným vedením v bezpečném rámci

Příklad z praxe

Jako ve snu, jako ve filmu

Následující příklad je anonymizovaný a některé identifikační okolnosti jsou záměrně změněny. Slouží k představě, jak podobné potíže mohou vypadat. Nejde o garanci stejného výsledku.

Klientka popisovala úzkostné stavy při pohybu venku, zejména na nových, vzdálenějších nebo otevřených místech. V určitých situacích měla potřebu držet se blízko zdi, plotu nebo jiné opory. Široký prostor na ni působil nejistě a tělo reagovalo, jako by ztrácelo oporu.

K tomu se přidávaly zvláštní vjemy: pocit, že se chodník vlní, že se podlamují nohy, nebo že se obraz při otočení hlavy jakoby opožďuje, dobíhá pomaleji nebo trhaně. V jiných situacích si připadala „jako ve snu“ nebo „jako ve filmu“. Aby se ukotvila, žmoulala poutko od kabelky nebo se štípla, aby se přesvědčila, že nespí.

Takové projevy mohou být pro člověka velmi zneklidňující právě proto, že se špatně popisují. Nejde jen o strach z určitého místa. Často se spojí tělesné napětí, zvýšená pozornost k prostoru a tělu, zvláštní vjem a snaha získat jistotu, že je všechno v pořádku.

V práci jsme zmapovali souvislost mezi úzkostí, vnímáním prostoru, tělesnou aktivací a potřebou opory. Potom jsme pracovali s tím, jak se tělo a vnímání v těchto situacích spouštějí a jak se změna může postupně přenášet do běžného pohybu venku.

V takových situacích se člověk často začne kontrolovat nebo ukotvovat: dotýká se předmětů, štípne se, sleduje tělo nebo si ověřuje, že je opravdu „tady“. Krátkodobě to může uklidnit. Dlouhodobě ale může právě toto sledování a ověřování držet pozornost u zvláštního stavu. V práci proto nejde jen o samotný vjem, ale o celý kruh: aktivace, zvláštní prožitek, kontrola, úleva a návrat obavy.

(změny vnímání při úzkosti, derealizační prožívání, sledování těla, bezpečnostní strategie, udržovací mechanismy)

Jasný směr

Postup ale nemá být náhodný

Nejdřív potřebuji porozumět tomu, co se u konkrétního člověka děje: kdy se stav spouští, kde se objevuje, jak reaguje tělo, jak se mění vnímání prostoru nebo obrazu a co člověk dělá pro uklidnění nebo získání jistoty.

Teprve podle toho volím další postup. Někdy je důležité věci srozumitelně poskládat. Jindy pracujeme s tělesným prožitkem, orientací v prostoru, ukotvením, obavou ze stavu, naučenou reakcí nebo starší zkušeností, která mohla pocit ohrožení posílit.

(psychologická formulace potíží, kognitivně-behaviorální principy, sledování stavu, udržovací mechanismy)

Postup

Jak spolupráce obvykle probíhá

Zmapujeme, co se děje

Zjišťuji, kdy se zvláštní stav objevuje, jak ho člověk popisuje, v jakých situacích se zhoršuje, jak reaguje tělo a co člověk dělá, aby se cítil jistěji.

(psychologická formulace potíží)

Rozlišíme, co stav udržuje

Sledujeme, jakou roli má úzkost, stres, přetížení, otevřený prostor, pohyb venku, sledování těla, kontrolování reality, vyhýbání nebo strach, že se stav vrátí.

(udržovací mechanismy)

Pracujeme s prožitkem a ukotvením

Podle tématu volím postup. Někdy je důležité vysvětlení a struktura, jindy práce s tělem, orientací v prostoru, představivostí, pocitem jistoty nebo návratem větší přítomnosti v běžných situacích.

(práce s tělesným prožitkem a ukotvením)

Sledujeme změnu v běžném životě

Zajímá mě, co se mění mezi setkáními: jestli je pohyb venku snazší, zvláštní vjemy mají menší sílu, stav rychleji odezní nebo už člověka tolik neděsí a neomezuje.

(průběžná zpětná vazba)

Bezpečný rámec

Kdy je vhodná jiná odborná péče

Hypnoterapie vedená psychologem nenahrazuje akutní zdravotní, psychiatrickou ani krizovou péči. Pokud se objeví aktivní halucinace, bludná přesvědčení, výrazná ztráta kontaktu s realitou, akutní krize, suicidální riziko nebo stav vyvolaný alkoholem či omamnými látkami, je na místě jiný typ odborné pomoci.

U nových, výrazných nebo neobvyklých tělesných příznaků je vhodné postupovat přes lékaře. Pokud ale člověk zažívá zvláštní stavy vnímání při zachovaném náhledu a hlavní problém je úzkost, strach ze stavu, nejistota při pohybu nebo snaha se pořád kontrolovat, může dávat smysl psychologicky zmapovat mechanismus těchto prožitků.

FAQ

Časté otázky

Proč mám pocit, že jsem jako ve snu nebo ve filmu?

Takový pocit může vznikat ve chvíli, kdy je nervový systém v napětí a pozornost se začne výrazně soustředit na tělo, prostor nebo samotný stav vědomí. Člověk si začne všímat každé zvláštnosti a tím se prožitek může zesilovat. Nejde o to, že by si stav vymýšlel. Jde o nepříjemný prožitek, kterému je potřeba porozumět v souvislostech.

Proč si potřebuji ověřovat, že je všechno reálné?

Ověřování může krátkodobě uklidnit. Člověk se dotkne předmětu, štípne se, zaměří se na konkrétní bod nebo se snaží ujistit, že je opravdu tady. Problém je, že dlouhodobě může toto kontrolování udržovat pozornost u zvláštního stavu. V práci proto sledujeme nejen samotný prožitek, ale i to, co člověk dělá pro uklidnění a jak se tím stav udržuje.

Může to souviset s agorafobií nebo strachem z pohybu venku?

Ano, někdy se zvláštní stavy vnímání objevují při pohybu venku, v otevřeném prostoru, v MHD, v davu nebo na místech, odkud člověk nemá pocit snadného úniku. Může se spojit úzkost, vnímání prostoru, tělesná nejistota a potřeba kontroly. V takovém případě je důležité zmapovat celý mechanismus, ne jen jeden příznak.

Používáte KBT?

Neoznačuji svou práci za KBT program a nevystupuji jako KBT terapeut. Využívám ale některé kognitivně-behaviorální principy: porozumění spouštěčům, sledování stavu, vyhýbání, bezpečnostním strategiím, kontrolování reality a tomu, co potíže udržuje v běžném životě. Tyto principy propojuji s hypnoterapeutickou prací s tělem, emocemi, představivostí a prožitkem.

Jak dlouho spolupráce trvá?

Počet setkání se odvíjí od tématu, cíle a průběhu spolupráce. U některých lidí se změna začne projevovat brzy; tempo je individuální. Nejde o to slíbit počet setkání předem, ale od začátku vědět, podle čeho poznáme posun.

Je první konzultace jen povídání?

Nejde o volné povídání bez směru. Potřebuji získat dost informací k bezpečnému a smysluplnému postupu. Někteří lidé potřebují nejdřív zmapovat terén a porozumět tomu, co se děje. Jiní už chtějí začít konkrétně pracovat. První setkání tomu přizpůsobuji.

Chcete zjistit, zda tento způsob práce dává smysl právě u vás?

První konzultace může sloužit k tomu, abychom zmapovali, co se děje, kdy se zvláštní stav spouští a jaký postup může dávat smysl. Pokud máte zájem a je to vhodné, rovnou se můžeme pustit do práce. Záleží na Vás, co preferujete.

Odborné zdroje

Stručný výběr zdrojů k odbornému rámci stránky. Uvádím je jako orientační odborné ukotvení, ne jako akademický přehled literatury.

American Psychological Association, Society of Psychological Hypnosis, Division 30. (n.d.). Society of Psychological Hypnosis.
The Milton H. Erickson Foundation. (n.d.). The Milton H. Erickson Foundation.
Beck, J. S. (2021). Cognitive behavior therapy: Basics and beyond (3rd ed.). The Guilford Press.
Clark, D. M. (1986). A cognitive approach to panic. Behaviour Research and Therapy, 24(4), 461–470.
Hunter, E. C. M., Phillips, M. L., Chalder, T., Sierra, M., & David, A. S. (2003). Depersonalisation disorder: A cognitive-behavioural conceptualisation. Behaviour Research and Therapy, 41(12), 1451–1467.
Sierra, M., & Berrios, G. E. (1998). Depersonalization: Neurobiological perspectives. Biological Psychiatry, 44(9), 898–908.

Autor stránky: Mgr. Jan Ille, psycholog a hypnoterapeut
Poslední odborná aktualizace: 21. 7. 2026