Když minulost neskončila tím, že se stala minulostí

Některé události člověk časem přirozeně zpracuje. Jiné v něm zůstanou dál — ne vždy jako jasná vzpomínka, ale jako napětí, úzkost, ostražitost, tělesná reakce, strach, nedůvěra, stud, vina, zlost nebo pocit, že se něco uvnitř změnilo.

Může jít o jednorázovou událost, která člověka zasáhla náhle. Stejně tak ale může jít o dlouhodobou zkušenost: náročné dětství, domácí násilí, ponižování, alkohol v rodině, dlouhodobý stres, vztahovou manipulaci, nemoc, operaci, ztrátu blízkého člověka nebo práci v prostředí, kde je člověk opakovaně vystaven lidskému utrpení, ohrožení nebo vysoké odpovědnosti.

Trauma nemusí znamenat jen jednu dramatickou událost. Někdy vzniká také z toho, že člověk příliš dlouho neměl bezpečí, podporu, možnost se bránit nebo prostor být sám sebou.

Trauma není jen vzpomínka

Mnoho lidí si představuje trauma jako vzpomínku na něco hrozného. Ve skutečnosti se následky náročné zkušenosti často projevují mnohem šířeji.

Člověk může být podrážděnější, uzavřenější, přecitlivělý na kritiku, neschopný odpočívat, nadměrně ostražitý nebo naopak odpojený od emocí. Může se hůř soustředit, špatně spát, mít noční můry, vracet se v myšlenkách k minulosti, vyhýbat se určitým místům nebo lidem, nebo reagovat nepřiměřeně silně na situace, které ostatním připadají běžné.

Někdy se objevují tělesné reakce: tlak, sevření, třes, nevolnost, závratě, napětí, únava, pocit nereálnosti, odpojení od sebe nebo dojem, že člověk „není úplně ve svém těle“.

To neznamená, že je člověk slabý. Znamená to, že jeho nervový systém se naučil reagovat na ohrožení — a tato reakce se může spouštět i tehdy, když už reálné ohrožení pominulo.

Jaké zkušenosti mohou člověka zatížit

Náročná zkušenost nemusí vždy vypadat navenek dramaticky. Důležité je, jak ji člověk v dané chvíli prožil, jakou měl možnost se bránit, jestli na to byl sám a zda měl později prostor to zpracovat.

Často pracuji například s následky těchto zkušeností:

domácí násilí, psychické ponižování, manipulace, stalking, nevěra, bolestivý rozchod, ztráta blízkého člověka, komplikované truchlení, alkoholismus v rodině, nejisté nebo emočně chladné dětství, dlouhodobá kritika, šikana, zdravotní ohrožení, náročná hospitalizace, operace, nehoda, pracovní přetížení, ztráta kontroly, intenzivní strach, dlouhodobá péče o nemocného člověka nebo opakované vystavení lidskému utrpení v profesi.

U některých lidí je hlavním tématem konkrétní událost. U jiných je důležitější dlouhodobý vzorec: roky napětí, nejistoty, nedostatek bezpečí, nemožnost projevit emoce nebo naučený pocit, že člověk musí všechno vydržet.

Když se tělo pořád chová, jako by nebezpečí trvalo

Po náročné zkušenosti se člověk může dostat do stavu zvýšené pohotovosti. Tělo jako by stále sledovalo, odkud přijde další problém.

To se může projevovat ostražitostí, podrážděností, potřebou mít věci pod kontrolou, skenováním okolí, horším spánkem, lekavostí, napětím, úzkostí nebo potřebou se vyhýbat určitým situacím.

Jindy se naopak objevuje stažení, otupělost, únava, neschopnost cítit radost, pocit prázdna nebo odpojení od emocí. Člověk funguje, ale jako by byl jen částečně přítomný.

Obojí může být reakce na přetížení. Jednou se systém snaží být pořád připravený. Podruhé se snaží vypnout, protože už je toho moc.

Trauma ve vztazích

Náročné zkušenosti se často nejvíc projeví ve vztazích.

Člověk může chtít blízkost, ale zároveň se jí bát. Může toužit po důvěře, ale neustále čekat zklamání. Může reagovat velmi silně na mlčení, kritiku, pozdní odpověď, konflikt, nejistotu nebo pocit odstupu.

Někdy současný vztah není skutečným zdrojem ohrožení, ale spouští starou zkušenost: opuštění, zradu, ponížení, bezmoc, kontrolu, násilí, nevěru, emoční chlad nebo nejistotu z dětství.

Člověk pak rozumově ví, že současnost není minulost, ale tělo a emoce reagují, jako by nebezpečí stále trvalo.

Dětství a dlouhodobé zatížení

Náročné dětství nemusí znamenat jen viditelné násilí. Někdy stačí dlouhodobá nejistota, kritika, chlad, odmítání, alkohol v rodině, přetížení rodičů, emoční nedostupnost, nepředvídatelné reakce nebo pocit, že dítě muselo být pořád hodné, výkonné, nenápadné nebo odpovědné za druhé.

Tyto zkušenosti se v dospělosti mohou projevit jako nízké sebevědomí, přecitlivělost na kritiku, strach z konfliktu, potíže s hranicemi, výbuchy emocí, potřeba zavděčit se, nedůvěra, přetěžování, vztahová nejistota nebo pocit, že člověk nemá právo na vlastní potřeby.

Cílem práce není hledat viníka. Smyslem je porozumět tomu, co se člověk kdysi naučil, jak mu to možná pomáhalo přežít nebo fungovat — a proč ho to dnes může omezovat.

Ztráta, truchlení a události, které se těžko uzavírají

Ztráta blízkého člověka, náhlé úmrtí, tragická událost, rozchod, nemoc nebo zásadní životní zlom mohou člověka zasáhnout hluboko.

Truchlení samo o sobě není nemoc. Je to přirozená reakce na ztrátu. Někdy se ale proces zkomplikuje: událost byla náhlá, nečekaná, násilná, spojená s pocitem viny, bezmoci, nevyřčených věcí, dlouhodobého vyčerpání nebo dalších psychických obtíží.

V takových případech může být užitečné mít prostor, kde se dá bezpečně mluvit o tom, co se stalo, co zůstalo nedořečené, co člověk nese v sobě a jak se ztráta promítá do současného života.

Zdravotnické trauma a strach po nemoci nebo zákroku

Náročná léčba, hospitalizace, operace, bolest, ohrožení života, ztráta kontroly nebo špatná zkušenost ve zdravotnickém prostředí mohou zanechat výraznou psychickou stopu.

Navenek může být člověk „v pořádku“ nebo „po léčbě“, ale uvnitř se může objevovat úzkost, strach z návratu nemoci, tělesná ostražitost, panické reakce, strach z vyšetření, noční napětí, pocit bezmoci nebo silná reakce na prostředí, které událost připomíná.

V takových situacích je důležité odlišit aktuální zdravotní stav od psychické a tělesné reakce na prožitou zátěž. Lékařská péče má své místo. Psychologická a hypnoterapeutická práce může pomoci s tím, jak se prožitá zkušenost dál ukládá v těle, emocích a představách.

Náročné profese a opakovaná zátěž

Některé profese vystavují člověka vyšší míře odpovědnosti, ohrožení, tlaku nebo kontaktu s lidským utrpením.

Může jít o policisty, vojáky, hasiče, záchranáře, zdravotníky, strojvedoucí, pracovníky v krizových službách nebo další lidi, kteří musejí fungovat i ve chvílích, kdy by většina ostatních ztratila půdu pod nohama.

Výhodou těchto lidí často bývá disciplína, odpovědnost a schopnost vydržet. Stejné vlastnosti se ale mohou stát rizikem, pokud člověk dlouhodobě ignoruje vlastní hranice, nedovolí si slabost, nechce zatěžovat okolí nebo funguje příliš dlouho v režimu „musím to zvládnout“.

Podpora zde nemusí znamenat slabost. Může znamenat způsob, jak se postarat o vlastní systém dřív, než začne selhávat.

Proč nestačí říct si „už je to pryč“

Některé události skončí navenek, ale uvnitř pokračují dál.

Člověk si může říkat, že už je dospělý, že už je v bezpečí, že už má jiný vztah, že už je po léčbě, že už to bylo dávno nebo že by měl být silnější. Přesto se tělo, emoce nebo vnitřní obrazy chovají jinak.

Tohle není selhání. Je to známka toho, že určitá zkušenost zůstala v systému nezpracovaná nebo se dál spouští v určitých situacích.

V takových případech často nestačí další vysvětlení. Je potřeba pracovat s tím, jak se minulá zkušenost promítá do současné reakce.

Jak s těmito tématy pracuji

Nejdříve společně mapujeme, co se děje. Jaké situace obtíže spouštějí, jak se projevují v těle, jaké emoce se objevují, čeho se člověk začne bát, čemu se vyhýbá a jaké souvislosti mohou být důležité.

U některých klientů je potřeba nejprve stabilizace: zklidnění, obnova pocitu bezpečí, lepší orientace v tom, co se děje, a práce s aktuální zátěží. U jiných je možné postupně pracovat s konkrétní vzpomínkou, zkušeností, vztahem, tělesnou reakcí nebo vnitřním vzorcem, který se opakuje.

Hypnoterapeutické postupy používám jako součást psychologické práce. Nejde o mazání vzpomínek ani o návrat do minulosti pro zvědavost. Smyslem je pracovat s tím, jak minulá zkušenost dál ovlivňuje současné prožívání, tělo, emoce a vztahy.

Postup vždy volím podle stability klienta, jeho tempa a aktuálních možností. U traumatických témat není cílem člověka zahltit, ale pracovat tak, aby byl proces bezpečný a zvládnutelný.

Co se může začít měnit

V průběhu spolupráce si klienti často začínají všímat postupných, ale důležitých změn.

Například že vzpomínka nebo spouštěč nemá tak silný náboj. Že se tělo rychleji vrací do klidu. Že člověk dokáže lépe rozlišit minulost a současnost. Že se ve vztahu nespustí tak prudká obranná reakce. Že se objeví víc prostoru mezi podnětem a reakcí. Že je možné o některých věcech mluvit bez zahlcení. Nebo že se člověk přestává tolik vyhýbat situacím, které dříve působily ohrožujícím dojmem.

Takové změny obvykle neznamenají, že je práce hotová. Jsou ale důležitým mezikrokem: ukazují, že se začíná měnit způsob, jakým se minulá zkušenost aktivuje v současnosti — a na tom lze dál stavět.

U konkrétnějších témat může být práce kratší. U dlouhodobé traumatizace, náročného dětství, opakovaných vztahových zranění nebo profesní zátěže bývá užitečná delší a postupnější spolupráce.

Kdy má smysl vyhledat pomoc

Pomoc může dávat smysl tehdy, když se minulá nebo náročná zkušenost dál promítá do současného života.

Například pokud se opakovaně vrací úzkost, napětí, ostražitost, noční můry, vtíravé vzpomínky, výbuchy emocí, stažení, nedůvěra, stud, vina, strach z konfliktu, potíže ve vztazích, tělesné reakce nebo pocit, že se člověk v některých situacích necítí bezpečně.

Důvodem ke spolupráci může být i to, že už jste o své minulosti hodně přemýšleli, rozumíte jí, ale určité reakce se přesto opakují dál. V takové situaci často nestačí další analýza. Je potřeba pracovat s reakcí, která se spouští automaticky.

Kdy je vhodná jiná nebo navazující péče

Některé stavy vyžadují jiný typ pomoci, než jaký nabízím v rámci své praxe.

Pokud je člověk v akutním ohrožení, má silné sebevražedné myšlenky, je psychoticky dezorganizovaný, těžce závislý, extrémně destabilizovaný nebo potřebuje intenzivní zdravotnickou péči, je namístě obrátit se na odpovídající krizovou, psychiatrickou nebo klinicko-psychologickou službu.

Hypnoterapie nemá nahrazovat akutní zdravotní nebo krizovou péči. U traumatických témat je důležité, aby práce odpovídala aktuální stabilitě člověka.

Jak může vypadat první konzultace

První konzultace nemá jeden pevný scénář.

Pokud potřebujete nejprve porozumět tomu, co se Vám děje, společně zmapujeme Vaši situaci, aktuální obtíže, spouštěče, tělesné reakce, vztahové souvislosti a míru zátěže.

Pokud už máte téma jasně pojmenované a chcete začít pracovat konkrétně, můžeme se do práce pustit rovnou — pokud to vzhledem k tématu a Vaší aktuální stabilitě dává smysl.

Cílem není postupovat podle šablony, ale najít směr, který bude pro Vaši situaci bezpečný, srozumitelný a užitečný.

Bezpečný rámec hypnoterapie

Někteří lidé mají z hypnózy obavu, protože si ji spojují se ztrátou kontroly nebo s představou, že jim terapeut bude něco vnucovat. Takto klinickou hypnózu nepoužívám.

Hypnoterapie u mě probíhá jako klidný, soustředěný a spolupracující proces. Klient zůstává součástí práce, může vnímat, komunikovat a práce probíhá s respektem k jeho hranicím.

Hluboký trans není podmínkou dobré hypnoterapeutické práce. U mnoha témat pracujeme spíše s pozorností, představivostí, tělesným prožíváním, emocemi a vnitřními reakcemi. Důležitější než hloubka transu je bezpečí, spolupráce a jasný směr.

Zkušenost z více než 10 000 konzultací

Jmenuji se Mgr. Jan Ille. Pracuji jako psycholog a hypnoterapeut v Brně. V individuální praxi mám za sebou více než 10 000 konzultací s využitím hypnoterapeutických postupů.

Dlouhodobě se zaměřuji na úzkostné a panické obtíže, fobie, stresové reakce, vztahové obtíže, tělesné projevy stresu a následky náročných životních zkušeností.

Klinickou hypnózu používám jako součást psychologické práce — ne jako izolovanou techniku.

Ověřené reference klientů

Na nezávislém rezervačním systému Reservio je k dispozici více než 700 veřejných hodnocení klientů s průměrným hodnocením 4,9 / 5.

Hodnocení vznikají přes rezervační systém po absolvované návštěvě. Nejsou ručně vkládána na tento web.

Objednání konzultace

Konzultace probíhají osobně v Brně.

Objednat se můžete online přes rezervační systém nebo telefonicky.