Když se člověk necítí dobře sám v sobě

Nízké sebevědomí nemusí znamenat jen to, že si člověk „málo věří“. Často jde o mnohem hlubší zkušenost: pocit, že nejsem dost dobrý, že nesmím udělat chybu, že musím být užitečný, výkonný, hodný, silný nebo bezproblémový, aby mě druzí přijali.

Někdo se bojí kritiky. Někdo se stydí projevit. Někdo neumí říct ne. Někdo se stále srovnává s ostatními. Někdo si nedovolí odpočívat, protože má pocit, že jeho hodnota závisí na výkonu. Jiný člověk působí navenek silně a schopně, ale uvnitř ho provází nejistota, vnitřní tlak nebo strach, že jednou „se ukáže“, že není dost dobrý.

Člověk často rozumově ví, že by se k sobě měl chovat laskavěji. Ví, že nemůže být dokonalý. Ví, že nemusí všem vyhovět. Přesto se v konkrétních situacích spustí stud, vina, strach, vnitřní kritika nebo starý pocit selhání.

Právě s těmito automatickými vnitřními reakcemi má smysl pracovat hlouběji.

Proč nestačí říct si „věř si“

Rady typu „věř si“, „měj se rád“, „neřeš to“ nebo „buď víc sebevědomý“ mohou znít dobře, ale často nepomáhají.

Pokud je nízké sebevědomí spojené s dlouhodobou zkušeností, kritikou, odmítáním, ponižováním, srovnáváním, přetěžováním nebo tím, že člověk musel své potřeby dlouho potlačovat, nestačí si jen rozumově říct, že odteď to bude jinak.

Sebevědomí není jen myšlenka. Je to i tělesný pocit, emoční zkušenost, vztah k sobě, naučený způsob reagování a vnitřní obraz vlastní hodnoty.

Proto někdy nestačí další motivační kniha, afirmace nebo snaha „myslet pozitivně“. Je potřeba porozumět tomu, jak se pocit nedostatečnosti vytvořil, kdy se spouští a co ho v současnosti udržuje.

Jaké potíže se mohou objevovat

Nízké sebevědomí, stud, vina a hanba se mohou projevovat různě. Často se objevuje například:

přecitlivělost na kritiku, strach ze selhání, potřeba být dokonalý, vnitřní tlak na výkon, neschopnost říct ne, přizpůsobování se druhým, strach z odmítnutí, pocit méněcennosti, stud za vlastní potřeby, neschopnost požádat o pomoc, pocit viny při odpočinku, srovnávání se s ostatními, potřeba se obhajovat, vztahovačnost, strach projevit se, strach být vidět, vnitřní kritika nebo pocit, že člověk nemá právo chtít víc.

Někdo se stáhne a raději se neukazuje. Jiný se naopak snaží být nejlepší, nejvýkonnější, nejspolehlivější nebo nejvíc užitečný. Navenek mohou tyto strategie vypadat různě, ale uvnitř často vycházejí ze stejného pocitu: „takový, jaký jsem, nestačím.“

Stud, vina a hanba

Stud, vina a hanba jsou silné emoce, které mohou člověka dlouhodobě omezovat.

Stud často souvisí s tím, že se člověk cítí viděný, hodnocený nebo nedostatečný. Může se objevit při projevu, v blízkosti, v sexualitě, při chybě, při žádosti o pomoc nebo ve chvíli, kdy má člověk ukázat něco osobního.

Vina může být přiměřená, pokud člověk skutečně někomu ublížil. Často se ale objevuje i tam, kde si člověk bere odpovědnost za věci, které celé nezavinil nebo nemohl ovlivnit. Někdy má pocit viny, když se vymezí, odpočine si, někoho odmítne nebo dá přednost sobě.

Hanba bývá hlubší. Neříká jen „udělal jsem chybu“, ale spíš „já jsem špatně“. Právě tato emoce může být velmi svazující, protože zasahuje samotný vztah k sobě.

Cílem práce není tyto emoce popřít nebo potlačit. Smyslem je porozumět tomu, odkud se berou, kdy se spouštějí a jak přestávají automaticky řídit současné prožívání.

Když se člověk naučil být proti sobě

Někteří lidé vyrůstali v prostředí, kde museli být hodní, výkonní, nenápadní, silní nebo neustále připravení přizpůsobit se druhým.

Jiní zažívali kritiku, srovnávání, ponižování, emoční chlad, chaos, nestabilitu, alkohol v rodině nebo pocit, že jejich potřeby nejsou důležité. Někdy nešlo o jednu velkou událost, ale o dlouhodobou atmosféru, ve které se člověk naučil, že je bezpečnější moc nechtít, moc necítit, moc se neprojevovat nebo si svou hodnotu zasloužit výkonem.

V dospělosti se pak může objevit vnitřní kritik, přehnaná odpovědnost, strach z chyby, potřeba dokazovat svou hodnotu nebo neschopnost být k sobě na vlastní straně.

Člověk pak nežije jen s okolním tlakem. Často nosí tento tlak sám v sobě.

Perfekcionismus a potřeba hodnotu dokazovat

Perfekcionismus nemusí být jen snaha dělat věci dobře. Často jde o obranu před kritikou, studem nebo pocitem selhání.

Člověk si může říkat: „Když budu perfektní, nikdo mě nebude kritizovat.“
„Když budu užitečný, neodmítnou mě.“
„Když budu silný, nikdo nepozná, že se bojím.“
„Když všechno zvládnu, budu mít konečně klid.“

Problém je, že klid většinou nepřichází. Po splnění jednoho úkolu přijde další. Po jednom výkonu další očekávání. Po jedné pochvale se znovu objeví strach, že příště to nemusí stačit.

V takové situaci není cílem „přestat se snažit“. Cílem je porozumět tomu, proč je snaha tak vyčerpávající a proč se vlastní hodnota pořád musí znovu dokazovat.

Proč se to nedá vždy změnit rozhodnutím

Mnoho lidí přesně ví, co by chtěli změnit.

Chtějí se přestat shazovat. Chtějí umět říct ne. Chtějí být méně závislí na hodnocení druhých. Chtějí se přestat bát kritiky. Chtějí se cítit uvolněněji mezi lidmi. Chtějí přestat mít pocit viny, když se postarají o sebe.

Jenže v konkrétní situaci se stará reakce spustí rychleji než rozum. Tělo ztuhne, hlas zeslábne, člověk ustoupí, omluví se, přizpůsobí, začne se obhajovat, zčervená, stáhne se nebo se vnitřně zavalí studem.

Tohle není slabost. Často jde o naučenou automatickou reakci, která vznikla jako způsob, jak se vyhnout kritice, trestu, odmítnutí, konfliktu nebo pocitu, že člověk není dost dobrý.

Proto má smysl pracovat nejen s myšlenkami, ale také s tělem, emocemi, představami a staršími zkušenostmi, které se v současnosti znovu aktivují.

Jak s těmito tématy pracuji

Nejdříve společně mapujeme, kde se problém objevuje. V jakých situacích se spouští stud, vina, strach, vnitřní kritika nebo pocit nedostatečnosti. Jak se to projevuje v těle. Co si člověk v tu chvíli říká. Jak reaguje navenek. A s čím může tato reakce souviset.

Někdy pracujeme s konkrétní situací: kritika v práci, vztahový konflikt, strach projevit názor, pocit selhání, zablokování před výkonem nebo neschopnost odmítnout.

Jindy je potřeba jít hlouběji a porozumět širšímu vzorci: jak se vytvořil vztah k sobě, proč je člověk na sebe tvrdý, proč neumí přijímat podporu, proč se cítí provinile, když se vymezí, nebo proč se jeho sebevědomí stále odvíjí od výkonu a reakce okolí.

Hypnoterapeutické postupy používám jako součást psychologické práce. Nejde o to vsugerovat si „jsem sebevědomý“. Jde o práci s tím, jak se pocit vlastní hodnoty, studu, viny nebo selhání v člověku skutečně spouští a udržuje.

Co se může začít měnit

V průběhu spolupráce si klienti často začínají všímat postupných, ale důležitých změn.

Například že kritika nezasáhne tak hluboko. Že člověk dokáže říct ne bez tak silné viny. Že si včas všimne, kdy se začíná shazovat. Že se méně obhajuje. Že si dovolí něco chtít. Že se v určité situaci nepropadne do studu tak rychle. Že se objeví víc prostoru mezi reakcí druhého člověka a vlastním pocitem selhání.

Takové změny obvykle neznamenají, že je práce hotová. Jsou ale důležitým mezikrokem: ukazují, že se začíná měnit samotný vztah k sobě — a na tom lze dál stavět.

U konkrétnějších témat může být práce kratší. U dlouhodobě nízkého sebevědomí, hlubší hanby, náročného dětství nebo opakovaných vztahových zkušeností bývá užitečná delší spolupráce.

Kdy má smysl vyhledat pomoc

Pomoc může dávat smysl tehdy, když Vás dlouhodobě omezuje vnitřní kritika, stud, vina, nízké sebevědomí, strach z hodnocení, neschopnost říct ne nebo pocit, že musíte neustále dokazovat svou hodnotu.

Také tehdy, když se opakovaně dostáváte do situací, ve kterých ustupujete, přizpůsobujete se, přebíráte odpovědnost za druhé, bojíte se konfliktu nebo se po každé chybě vnitřně trestáte.

Důvodem ke spolupráci může být i to, že už svému problému rozumíte, ale přesto se ve Vás staré reakce spouštějí dál. V takové situaci často nestačí další vysvětlení. Je potřeba pracovat s reakcí, která se spouští automaticky.

Co tato práce není

Tato práce není rychlé nalepení sebevědomí na povrch.

Nejde o to přesvědčit se, že jste skvělí, když tomu uvnitř nevěříte. Nejde o povinné pozitivní myšlení ani o popírání slabých míst. A nejde ani o to stát se bezcitným, tvrdým nebo lhostejným vůči druhým lidem.

Smyslem je spíš získat pevnější vztah k sobě. Umět si víc stát za tím, co prožíváte. Lépe rozlišit skutečnou odpovědnost od falešné viny. Nepropadat se tolik do studu. A začít reagovat z dospělejšího, svobodnějšího místa.

Jak může vypadat první konzultace

První konzultace nemá jeden pevný scénář.

Pokud potřebujete nejprve porozumět tomu, co se Vám děje, společně zmapujeme situace, ve kterých se nízké sebevědomí, stud, vina nebo vnitřní kritika nejčastěji objevují.

Pokud už máte problém jasně pojmenovaný a chcete začít pracovat konkrétně, můžeme se do práce pustit rovnou.

Záleží na tom, s čím přicházíte, co od setkání potřebujete a co bude pro Vaši situaci nejvhodnější. Cílem není postupovat podle šablony, ale najít směr, který bude dávat smysl právě Vám.

Bezpečný rámec hypnoterapie

Někteří lidé mají z hypnózy obavu, protože si ji spojují se ztrátou kontroly nebo s představou, že jim terapeut bude něco vnucovat. Takto klinickou hypnózu nepoužívám.

Hypnoterapie u mě probíhá jako klidný, soustředěný a spolupracující proces. Klient zůstává součástí práce, může vnímat, komunikovat a práce probíhá s respektem k jeho hranicím.

Hluboký trans není podmínkou dobré hypnoterapeutické práce. U mnoha témat pracujeme spíše s pozorností, představivostí, tělesným prožíváním, emocemi a vnitřními reakcemi. Důležitější než hloubka transu je bezpečí, spolupráce a jasný směr.

Zkušenost z více než 10 000 konzultací

Jmenuji se Mgr. Jan Ille. Pracuji jako psycholog a hypnoterapeut v Brně. V individuální praxi mám za sebou více než 10 000 konzultací s využitím hypnoterapeutických postupů.

Dlouhodobě se zaměřuji na úzkostné a panické obtíže, fobie, stresové reakce, vztahové obtíže, tělesné projevy stresu a následky náročných životních zkušeností.

Klinickou hypnózu používám jako součást psychologické práce — ne jako izolovanou techniku.

Ověřené reference klientů

Na nezávislém rezervačním systému Reservio je k dispozici více než 700 veřejných hodnocení klientů s průměrným hodnocením 4,9 / 5.

Hodnocení vznikají přes rezervační systém po absolvované návštěvě. Nejsou ručně vkládána na tento web.

Objednání konzultace

Konzultace probíhají osobně v Brně.

Objednat se můžete online přes rezervační systém nebo telefonicky.