Hypnoterapie traumatu
Psychologická práce s následky traumatu a zátěžových situací
Událost, vztah nebo traumatické období mohou skončit, ale něco z prožité zkušenosti se dál ozývá v těle, emocích nebo automatických reakcích — i když rozum ví, že minulost je pryč.
Rozpoznání potíží
Když minulé trauma nebo zkušenost zůstává přítomná v reakcích
Některé události lze vyprávět jako uzavřenou část života, ale tělo a emoce na ně stále reagují. Někdy člověk přesně ví, ke které traumatické zkušenosti se jeho potíže vztahují. Jindy si všímá hlavně současné reakce a souvislost s minulostí se ukáže až postupně.
Ne vždy se vracejí jasné vzpomínky nebo obrazy. Trauma se může připomínat také náhlým stažením, pocitem ohrožení, potřebou mít situaci pod kontrolou, přehnanou odpovědností, citlivostí na kritiku nebo obavou, že se znovu stane něco podobného
Klienti nejčastěji popisují
Tři různé podoby následků
Podoba následků se liší podle typu zkušenosti — proto jsou rozdělené do tří skupin, které odpovídají třem typům situací popsaným níže.
Tělesná a poplachová reakce
Typické po náhlé nebo ohrožující události.
Narušená důvěra a vztah k sobě
Typické po opakovaném násilí, kontrole nebo ponižování.
Křivda, bezmoc a sebehodnota
Typické po silně stresující nebo zraňující zkušenosti.
Trauma a PTSD nejsou totéž
Slovo trauma se používá v širším významu pro zkušenost a její emoční nebo psychologický dopad. Právě vlivem traumatu se zabýváme na této stránce především.
Pro úplnost je ale třeba ujasnit důležitý rozdíl, který bývá v populární psychologické literatuře často zaměňován: na rozdíl od šířeji pojatého traumatu je PTSD konkrétně vymezená porucha diagnostikovaná lékařem nebo klinickým psychologem, která se může rozvinout po mimořádně ohrožující či děsivé události nebo sérii událostí. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou pro PTSD charakteristické tři hlavní okruhy potíží: znovuprožívání události v přítomnosti, vyhýbání připomínkám a přetrvávající pocit zvýšeného ohrožení; tyto potíže přitom přetrvávají a významně narušují fungování. U většiny lidí, kteří prožijí potenciálně traumatickou událost, se však PTSD nerozvine.
Související stránka: Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
Jak tomu rozumět
Stejná událost může zanechat rozdílný otisk
Dopad traumatické zkušenosti neurčuje pouze její vnější závažnost. Důležité je také to, co člověk v dané chvíli prožíval, zda měl možnost něco ovlivnit, zda dostal pomoc a jaký význam události přisoudil.
Po situaci spojené s ohrožením může přetrvávat zvýšená pohotovost. Po ponížení se může objevovat citlivost na hodnocení. Po bezmocné zkušenosti může člověk potřebovat mít vše pod kontrolou. Po události spojené s vinou může přebírat odpovědnost i tam, kde mu ve skutečnosti nenáleží. To, co dnes vypadá jako nepřiměřená reakce, proto mohlo původně vzniknout jako pokus situaci zvládnout nebo se před podobným traumatem chránit.
Mnoho lidí své minulosti rozumí velmi dobře — dokážou popsat, kdo jim ublížil nebo proč za událost nemohli. Přesto se při určitém tónu hlasu, konfliktu nebo jiné připomínce znovu objeví původní emoce a tělesná reakce. Racionální porozumění je důležité, ale samo nemusí změnit automatickou reakci. Proto se při práci nezaměřuji jen na obsah příběhu, ale také na to, co se děje v těle, emocích, představách a následném chování.
Nejde jen o to, zda zkušenost odpovídá určité diagnóze. Podstatné je, co z ní pokračuje v současných reakcích a jaký vliv to má na váš život.
Klíčové rozdíly
Oběť, svěděk a přihlížející
Traumatická událost může mít závažný dopad nejen na člověka, kterého se přímo týkala, ale také na svědky nebo přihlížející.
Ve své praxi se často setkávám s tím, že svědci závažných situací cítí vinu za to, že je událost psychicky zasáhla, ačkoli se jim fyzicky „nic nestalo“. Je však důležité vědět, že svědek může být traumatizován stejně silně jako přímý účastník. Existují dokonce situace, kdy může být dopad na psychiku pozorovatele ještě hlubší, často kvůli ochromujícímu pocitu bezmoci a nemožnosti zasáhnout.
Stejně tak je třeba zmínit, že traumatizující zkušenost se nemusí týkat pouze lidí. Silný otisk v prožívání může zanechat i situace, při které utrpělo újmu zvíře, zvláště pokud jde o milovaného domácího mazlíčka.
Přesnější rozlišení
Trauma a náročná zkušenost může zanechat různé druhy následků
Náhlá nebo ohrožující událost
Může jít například o nehodu, napadení, sexuální násilí, náhlou zdravotní událost, ohrožení života nebo situaci, ve které člověk nemohl uniknout, bránit se či získat pomoc — případně situaci, kdy byl u takové události přítomný jako svědek.
Po takové zkušenosti se může vracet tělesný poplach, strach z opakování, citlivost na připomínky události nebo vyhýbání situacím, které se jí něčím podobají. U některých lidí se objevují také nechtěné vzpomínky, sny nebo živé návraty částí traumatické události.
Související stránka: Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
Opakované násilí, kontrola nebo ponižování
Jindy nejde o jednu oddělenou událost, ale o sérii zkušeností — domácí násilí, dlouhodobé zastrašování, manipulativní kontrola, ponižování, psychické týrání nebo opakované překračování hranic.
Následkem nemusí být jen strach. Člověk může pochybovat o vlastním úsudku, automaticky očekávat konflikt, přebírat odpovědnost za chování druhých, cítit stud nebo vinu a obtížně rozlišovat, kdy je skutečně v nebezpečí a kdy se ozývá naučená reakce.
Silně stresující nebo zraňující zkušenost
Některé zkušenosti nesplňují užší vymezení událostí spojovaných s PTSD, přesto mohou člověka výrazně zasáhnout — situace spojená s bezmocí, veřejným ponížením, křivdou, selháním, zradou, ztrátou kontroly nebo intenzivním pocitem, že člověk zůstal sám na něco, co bylo příliš.
Taková zkušenost se může později promítat do vztahu k sobě, do očekávání dalšího neúspěchu, do přehnané sebekontroly nebo do citlivosti na situace, které nesou podobný emoční význam.
Jak pracuji
Nejdřív potřebuji porozumět konkrétní reakci
Nezačínám předem zvolenou technikou ani automatickým návratem do minulosti. Nejprve společně mapujeme, co se stalo nebo jaké období bylo náročné, co z této zkušenosti přetrvává dnes, ve kterých situacích se reakce spouští, co se děje v těle, emocích, představách a chování, jaký význam pro vás událost získala a čemu se kvůli reakci vyhýbáte nebo co potřebujete kontrolovat.
Vytvářím si pracovní porozumění tomu, jak se potíže u konkrétního člověka spouštějí a co je udržuje. Podle toho volím další postup.
Neoznačuji svou práci za KBT program. Některé kognitivně-behaviorální principy však využívám — zejména práci se spouštěči, naučenými reakcemi, vyhýbáním a přenosem změny do běžného života. Hypnóza přitom tvoří rámec pro individuální psychologickou práci s pozorností, představivostí, tělesným prožitkem a emocemi.
Důležitý princip
Postup ale nemá být náhodný.
Nejdřív potřebuji porozumět tomu, co konkrétně reakci spouští, jak silná je a jaký odstup od tématu je pro daného člověka bezpečný. Teprve podle toho volím, jestli a jak se k události v práci vracet.
Odborná tradice
Práce s traumatem a náročnou zkušeností má v hypnoterapii dlouhou historii
Myšlenka, že se k obsahu traumatické zkušenosti dá přistupovat postupně, po částech a s odstupem, není nová. Vychází mimo jiné z práce amerického psychiatra Miltona H. Ericksona (1901–1980), jednoho ze zakladatelů moderní klinické hypnózy, který se touto oblastí systematicky zabýval už v polovině 20. století.
Erickson ve své dnes klasické přednášce pro psychiatry, později vydané pod názvem The Ocean Monarch Lecture, popisuje případ mladého medika, kterému bránilo ve studiu i v běžném životě zapomenuté dětské trauma — poranění vidlemi, které se zanítilo. K paměti tohoto zážitku nepřistupoval najednou. Postupoval po jednotlivých, záměrně oddělených částech: nejdřív nechal pacienta v hypnóze uvidět samotné vidle, pak ucítit bolest, pak barvu, pak tělesné ztuhnutí, a teprve postupně, jako skládačku, celý zážitek scelil do podoby, se kterou už bylo možné pracovat. Šlo mu o to, aby se s obsahem traumatu nemuselo pracovat v jeho plné intenzitě najednou.
Ve své práci se snažím kognitivně-behaviorální principy smysluplně integrovat do moderní klinické hypnózy. Absolvoval jsem výcvik přímo u Milton H. Erickson Foundation a osobnost M. H. Ericksona považuji za jednu z důležitých inspirací pro mou práci.
Moje odbornost
O mém vzdělání
Jsem psycholog a hypnoterapeut. Vystudoval jsem jednooborovou psychologii — bakalářskou na Univerzitě Palackého v Olomouci a magisterskou na Akademii Humanitas se zaměřením na klinickou psychologii a psychologii osobnosti.
V České republice a na Slovensku jsem absolvoval přes 600 hodin dlouhodobých výcviků v hypnoterapii a souvisejících psychoterapeutických postupech. Navazující intenzivní vzdělávání v ericksonovských přístupech k hypnóze jsem získal přímo u The Milton H. Erickson Foundation v USA, a to až po pokročilou úroveň Advanced Intensive Training.
Při práci s náročnými zkušenostmi a náhlými zátěžovými situacemi stavím také na stohodinovém akreditovaném výcviku krizové intervence. Jsem rovněž držitelem osvědčení o profesní způsobilosti Poradce pro pozůstalé.
V individuální praxi mám za sebou více než 10 000 hypnoterapeutických intervencí.
Stejně jako si tělo a emoce dokázaly náročnou zkušenost zapamatovat, dokáží se naučit i novému pocitu bezpečí.
Konkrétní podoby práce
Jak může vypadat hypnoterapeutická práce
Hypnóza podle současného odborného vymezení pracuje se soustředěnou pozorností, omezením vnímání vedlejších podnětů a zvýšenou schopností reagovat na sugesce. Nejde však o jednu konkrétní techniku ani o univerzální postup pro každého. Zde jsou příklady možných přístupů:
Práce se současnou reakcí
Zaměřujeme se na konkrétní situaci, ve které se objevuje napětí, stud, strach, bezmoc nebo jiná automatická reakce. Sledujeme, jak se skládá, co ji zesiluje a co se potřebuje změnit.
(práce se spouštěčem a tělesnou reakcí)
Regulovaná práce s událostí
Pokud je návrat k události užitečný, nemusí znamenat její okamžité a detailní znovuprožívání. Lze pracovat s odstupem, z pozice pozorovatele nebo pouze s vybranou částí zkušenosti. Míru emoční aktivace průběžně sleduji a postup přizpůsobuji reakci klienta.
(distancovaná imaginativní práce)
Přemostění od současného pocitu
Někdy současná reakce otevírá souvislost se starší zkušeností. V takovém případě můžeme sledovat, odkud je daný pocit, přesvědčení nebo tělesná reakce známá a co v původní situaci chybělo k jejímu zvládnutí.
(affect bridge, rozpojení starého spouštěče)
Ověřené zkušenosti klientů
Co lidé oceňují na spolupráci
Zkušenosti klientů jsou vždy individuální. Mohou vám ale pomoci udělat si představu o tom, jak lidé vnímají můj přístup, zajištění bezpečného prostoru a konkrétní práci s vaším tématem.
ZnamyLekar.czChcete zjistit, zda tento způsob práce dává smysl právě u vás?
První konzultace může sloužit k tomu, abychom zmapovali, co se děje, co už bylo zdravotně řešeno a jaký psychologický mechanismus může potíže udržovat. Pokud bude vhodnější jiný typ péče, řeknu to otevřeně.
Hranice této služby
Informace na této stránce slouží k základní orientaci a nenahrazují individuální odborné posouzení ani stanovení diagnózy. Hypnoterapie vedená psychologem nenahrazuje akutní zdravotní, psychiatrickou ani krizovou péči.
Pokud násilí, pronásledování nebo jiné ohrožení stále pokračuje, má přednost zajištění bezpečí a specializovaná pomoc. Vhodnost postupu, tempo i výsledek spolupráce se liší podle konkrétní situace. Pokud se ukáže, že je potřebný jiný nebo širší typ péče, doporučím odpovídající další postup.
Odborné zdroje
Stručný výběr zdrojů k odbornému rámci stránky. Uvádím je jako orientační odborné ukotvení, ne jako akademický přehled literatury.
American Psychological Association. (n.d.). [Trauma](https://www.apa.org/topics/trauma).
Ehlers, A., & Clark, D. M. (2000). A cognitive model of posttraumatic stress disorder. Behaviour Research and Therapy, 38(4), 319–345. https://doi.org/10.1016/S0005-7967(99)00123-0
Elkins, G. R., Barabasz, A. F., Council, J. R., & Spiegel, D. (2015). Advancing research and practice: The revised APA Division 30 definition of hypnosis. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 63(1), 1–9. https://doi.org/10.1080/00207144.2014.961870
Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1981). Experiencing hypnosis: Therapeutic approaches to altered states. Irvington Publishers.
Scoboria, A., Mazzoni, G., Kirsch, I., & Milling, L. S. (2002). Immediate and persisting effects of misleading questions and hypnosis on memory reports. Journal of Experimental Psychology: Applied, 8(1), 26–32. https://doi.org/10.1037/1076-898X.8.1.26
World Health Organization. (2024, May 27). [Post-traumatic stress disorder](https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/post-traumatic-stress-disorder).
Poslední odborná aktualizace: 26. 7. 2026